3x3 a král vrchařů

Tak nám pomalu končí letní semestr na vysokých školách. Jak tohle souvisí s cyklistikou řeknete si, v případě Endurainingu poměrně úzce, protože vzdělanost tady dosahuje úrovně, kdy slovy klasika „už není komu říci vo.e…“
Takže po té co Tomáš Dudek úspěšně zakončil ročník a ve službách CK Kolokrám se rozjíždí k věřme velmi úspěšné sezoně, Zbyněk Kudrna (pardon Bc. Zbyněk Kudrna) zakončil úspěšně studium minulé pondělí a Honzu Kuntu čekají státnice v úterý.
Tato situace má přímý a nezanedbatelný vliv na trénink i závodní formu diskutovaných.
Honza konečně odevzdal všechny práce a má čas na kolo, to v jeho podání znamená, že za minulý týden zdvojnásobil svůj roční objem najetých kilometrů, dostal se přes tisíc a to už v jeho případě může závodit, takže sobotní silniční závod UAC v Jedomělicích „na rozjetí“.
Zbyněk týden nesedl na kolo (kombinace několika denních a přípravy na státnice udělala své) a tento týden pod heslem „nemám nic najeto a nohy úplně prázdný“ na tom seděl celé dny. Se Zbyňkem je vůbec sranda, ve čtvrtek když sem mu ujížděl do kopce (aby také ne když to v tu chvíli byla jeho třináctá hodina na kole během posledních třech dnů, ale i tak sem si to zapsal do deníčku jako událost měsíce…) na něm bylo vidět, že se mu na žádný závod vůbec nechce („co tam budu dělat“) a v pátek se ten pocit ještě zesílil. Ještě, že jsem jel taky a Zbyněk řídil, takže si mohl říct, že má aspoň roli řidiče…
Toliko omáčka kolem a teď konečně vlastní závod. Pro první balík pět okruhů v Jedomělicích, letos jetých proti směru hodinových ručiček znamená pět tříkilometrových kopců s vrchařskou prémií. Optimální místo pro nalezení smyslu Zbyňkovi přítomnosti… Výsledkem sice těsné, ale vítězství ve vrchařské soutěži.

No a do cíle i přes cca 1500 nastoupaných metrů zhruba třicetihlavý balík a v něm Zbyněk nakonec na celkově třetím místě a Honza Kunta pod heslem „když jste si mě přivezli do spurtu tak budu spurtovat“ skončil nakonec také třetí v kategorii do třiceti let.
V druhém balíku kde měl Enduraining zastoupení tentokrát pouze v mé osobě to byl závod sice o kolo kratší (84 km a 1140 nastoupaných metrů), ale charakterem podobný – závodilo se v jediném kopci (i když u nás bez vrchařské prémie) a zbytek okruhu opravdová pohoda. Takže první kolo v kopci rychle (25,1 km/h) a výsledkem roztržení balíku a vytvoření dvacetičlenné skupiny. Druhé kolo ve třech a po chvíli ve čtyřech do úniku (když se balík „courá“ po rovině třicítkou to se to pane odjíždí…). Výsledkem byl kopec pro mne „na pohodu“ (24,6 km/h) a to jen díky tomu, že před vrcholem nás balík dojel a tím pádem pohoda skončila. Pro některé ostatní to evidentně pohoda nebyla vůbec protože nahoře tak ve dvanácti lidech, ale nikam se nespěchá, takže za chvíli zase pohromadě. Třetí kolo si odjel Honza Tajč tentokrát sám, ale protože se v kopci moc nejelo (23,8 km/h) výsledkem bylo, že jsme sice Honzu nahoře sjeli, ale pořád ve dvaceti lidech. Ve čtvrtém kole to opět zkoušíme s Ondrou Vojtěchovským a Honzou Tajčem, ale je to tak nějak pro formu a ze setrvačnosti a balík nás už nenechává. Takže poslední kopec – ze začátku nic, nic, pak na špici Míra Kakač a už se jede (pro srovnání celý kopec 25,4 km/h) výsledkem je, že se skupina trhá, vepředu nás zůstává deset a jede se pod heslem „už tu ty ostatní zpátky nechcem“. Takže spurt v deseti, Míra Kakač a Petr Prokeš trochu odskočili já s Vitasem začínáme zezadu, no Vitas je ještě všechny skočil já už všechny, ale ty dva ne. Takže celkově čtvrté a v kategorii (ještě že nám dělají tolik kategorií…) pro Enduraining třetí třetí místo dnešního den.






Miloš Krejčí, www.enduraining.com