Grymovská desítka 2009
Letos nám po delší době nepřálo počasí. Oproti předchozím letům, kdy jsme opakovaně bojovali spíše s horkem, to letos byl hlavně boj s vodou. Od rána pršelo, takže do 15:00, kdy je start závodu, se člověk x-krát díval na radar se stále stejně pesimistickým výhledem, aladin také nic extra nevěstil, takže za oknem pršelo a pršelo. Kolem 14:00 se ale počasí naštěstí mírně zklidnilo a silný déšť přešel v jemné mrholení a nakonec ustal úplně. Navzdory nevalnému počasí, utkání mužů v Praze (čímž pochyběli 3 tradiční závodníci) a dvěma nemocným byla účast celkem solidní. Běželo nás celkem 11 s nejstarším ročníkem narození 1945 a nejmladším 1987 a průlomovým vloženým závodem manželek na 5km jehož zúčastnila Tomášova Dája jako jediná v pěkném výkonu 30 minut, kteréžto úsilí nijak nepoznamenalo její jedinečný apetit při večerních krůtích hodech:-).
Ale pojďme zpět k závodu mužů. Přes dlouhé pohyby jsem byl rozhodnut zkusit rozběhnout tempo 4:30 s tím, že se uvidí. Cíle jsem měl jasně ložené: porazit Standu (manželka by se se mnou asi rozvedla, aspoň to tvrdila:-) a hlavně porazit kolegu Honzu, se kterým se v kanceláři hecujeme minimálně měsíc předem a měl podobný cíl jako já, tedy porazit mne:-). Věděl jsem, že to nebude schopen ani ochoten rychle rozběhnout a to já budu ovšem s loterií, jak dlouho to vydržím.
A je to tady, odpočítávání a start.
Začátek musí být apartní, vždyť podpořit mne přijel dokonce oddílový prezident s přítelkyní a bratrem, takže se dokonce ujímám vedení se záměrem udržet aspoň za zatáčku:-). Překvapivě to jde, zdá se mi, že běžím běžím docela lehce a na tepy se raději nedívám. Představte si, držím špici a co je potěšující, signály z Honzova garmina upozorňující ho na přepálené tempo slyším ze stále větší dálky. Zhruba na 1,5km už je neslyším vůbec. Vedle mne běží Martin, kousíček za ním druhý Honza a Michal. Plzeňák Jirka, další z aspirantů na bednu (tedy podle mých papírových předpokladů:-), mívá začátky rozvážnější. Je tady druhý kilometr, já se cítím pořád dobře, přestože tempo držím kolem 4:30.
Tato strana Bečvy je už až k mostu vyasfaltovaná, což svědčí svižnému běhu, dnes je ovšem popršeno, takže pod stromy se válí mokré listí, které trochu klouže. Fungl nové NB902, které jsem pro dnešní zvolil, jsou lehoučké a přímo letí, daní za to je ale menší opora v kluzkém terénu či listí. 3km a já normálně furt na čele, no bomba a pořád nikde krize a tempo 4:32, paráda. Od třetího kilometru už nejsou stromy, klouzání tedy ustává a mé účinkování na čele se dále prodlužuje a to až za 4-tý kilometr, kde už je Michal za námi mírně v odstupu, Jirka dalších asi 10m za ním a mé vedení nenávratně končí. Honza za to totiž trochu bere, Martin reaguje, ale já nemám z čeho a ani se o to nepokouším. Naopak, blíží se most a výběh na něj do prudkého kopce stojí vždycky hrůzu sil, tak trošku zpomaluji, abych si před tím mírně orazil. Zpomalení stačilo, aby mě dotáhl Michal a Martin s Honzou odskočili, přestože až tak moc jsem nezpomalil, protože na most se přesunuli mí osečtí fandové:-), před kterými jsme musel trochu dbát na dobrý dojem. Uff vyškrábat se na most je peklo, přes most trošku rozběhnout nohy a šup po druhé straně zpět do cíle. Druhá strana je terénem a začíná bahenní peklo, tedy aspoň moje. Těsně za mostem mne předbíhá Michal a kousek za ním Jirka. Jejich tempo nejsem schopen akceptovat, ale to mne taky nepřekvapuje a hlavu si z toho nedělám. Daleko důležitější je, že při ohlédnutí před mostem jsem za sebou daleko nikoho neviděl stejně jako při ohlédnutí za mostem. Nesledoval jsem vůbec mezičasy, jenom tempo a ubývající vzdálenost, více nic jsem na displeji nenechal. Ostatně běh hned za mostem zcela změnil svůj charakter, kluzko, bahno, kaluže, tempo v háji a uvolněnost s ním taky tam někde. Rvu se s bahnem až k první travnaté pasáži, bohužel krátké na oddych a je tady první lesík. Pasáže pevnější i méně pevné a na konci lesíka kratinký asi dvoumetrový "výběh". Člověk si ho normálně moc nevšímá, v tomto stavu únavy již ovšem přehlédnout nejde:-). Za lesíkem je delší travnatý úsek, kde se zkouším rozběhnout a daří se mi neztrácet na Jirku. Michal je už dál, ale Jirka pořád 20-30m přede mnou. Nedělám si iluze, že bych ho seběhl, ale oční kontakt je fajn. Loni mne předběhl někdy na 2 kilometru a pak už jsem ho viděl až v cíli.Tempo spadlé k 5:00 na km se moc nedaří zvyšovat, přesto nijak zásadně neztrácím. Jenom dva kluci v čele už jsou daleko, ani je nevidím. Ani na přehledných úsecích při ohlédnutí nevidím nikoho za sebou a protože do cíle zbývá už jenom 3,5km, začínám věřit, že 5-té místo uhájím i doufat, že bych mohl opět stlačit čas pod 50 minut. Další les a další bahno, ale za ním už jenom velká louka, kde se dá běžet pěkně po trávě a já se zkouším ještě zvetit a dohnat Jirku. Obávám se ovšem, že tento má podobný záměr směrem k Michalovi, který pro změnu pomalu začíná finišovat, takže navzdory zvýšenému úsilí všech zúčastněných se rozestupy moc nemění. Otáčím se a za mnou nikdo. Je tady konec louky a posledních 1500m do cíle. Vůbec nejhorší část závodu, protože z přehledné skoro kilometr dlouhé louky vbíhám do lesa, cesta je samé bahno, kaluž a hlavně krátká zatáčka, takže člověk nemá přehled, co se děje už nějakých 5-10 metrů před ním. Časté změny směru, nerovnosti na cestě, kaluže, prostě očistec, ale už je také za mnou a zbývá mi poslední úsek na panelce, je jakýsi dlouhý, na hodinkách už mám přepnutý čas a trnu, jestli to pod 50 vyjde. Ale jo, JO, už je tady most, fandící diváci a čas 49:36.
Mám fakt dost, průměrné tepy 180 bpm, myslím, nepotřebují komentář. Podám si ruku s lepšími, dozvídám se, že vyhrál Honza, který se Martinovi trhl hned za mostem, Michal třetí. A už se blíží kolega Honza. Je pěkně naštvanej, bilance našich vzájemných soubojů na běhu je totiž srovnaná na 2:2, juchů. Mám radost z jeho zloby:-D a dobíhají další. Následuje převážení přímo u mostu (myslím, že kolemjdoucí si museli myslet bůhvíco o partičce zpocených chlápků vážících se na chodníku:-), mně to oblečenému napíše 98. Dáme si čaj se slivovicí, pak jenom slivovici a valíme se domů převléct, abychom byli zavčasu na Labuti, kde nás čeká krůta na rožní a bohatá vinotéka, ale to už je jiná pohádka:-)
Celkově jsem s výkonem v zásadě spokojen. 1. polovina běhu byla vyloženě nad očekávání, druhá, bohužel, za očekáváními, ale bahno je bahno a nejsem s ním holt kamarád. Vydal jsem ze sebe fakt všechno a to je rozhodující. Že nekecám je možno se podívat třeba tady.
Tak příští rok se stejnou partou na stejném místě v 15:00 druhou říjnovou sobotu nashle.
Ječmínek Máselník
Detailnější rozbory nechme na dny příští, nicméně moderní technologie v podání Garmin 310XT, výše zmiňovaný www.runsaturday.com a můj WKO+ software propojeni dohromady, to už je zajímavý koktejl...
Takže jen obrázek k dokreslení poutavého komentáře - jsou zde přesně vidět klíčové okamžiky - 22 min a přechod ze silničních 4:30 min / km na teréních 5 min / km a udržení tohoto tempa i za cenu maximálního úsilí v těžkých posledních dvou kilometrech.
Miloš Krejčí, www.enduraining.com
Více detailů na Deníček Ječmínka Máselníka
© ROSE 99 & Jakub Charvát
www.enduraining.com