TATRY TOUR 2012

16.7. Volno
17.7. 55 km, 2 hod. - 2x5 minut interval tempové vytrvalosti rovina (okolo 155 pulsů)
18.7. 115 km, 4 hod. -  vytrvalost v kopcích, vybírám si svůj oblíbený okruh, který si částečně zopakuji v sobotu. Jedu sám přes Hoštejn, Kosov, Zábřeh, Benkov, Mladoňov, Bohutín, Zborov, Štíty a Lanškroun. Kopce jezdím okolo aerobního prahu (152-158, místy i krátkodobě 160 pulsů). V posledním kopci ze Štítů na Horní Heřmanice cítím, že už to není ono. Tepovka 133.
19.7. Volno
20.7. 75 km, 2,5 hod. – 3x5 minut silové vytrvalosti kopce a 3x5 minut rychlostní vytrvalosti kopce. Na tepy se dostávám dobře a tak jedu všechny intervaly na anaerobním prahu (168 pulsů). Silově cítím, že by to mohlo být lepší. Tepovka 132.
21.7. 145km, 5 hod. – vytrvalost v kopcích. Opět vyrážím sám a mám za úkol se nešetřit. Kopce jedu v rozmezí 150 až 160 pulsů. Opět začínám Hoštejnem, tak jako ve středu. Pokračuji přes Kosov, Zábřeh, Benkov, Mladoňov, Rabštejn, Skřítek, Bludov, Zborov a Štíty. V součtu je to 1 a ¾ hodiny v kopcích.  Jede se mi výborně a tak si na závěr dávám okolo desíti kilometrů ostřejší jízdy po rovině s brdky na těžší převod okolo 140-155 pulsů. Tepovka 133.
22.7. 80 km, 3 hod. – vytrvalost po rovině, volněji kmihem.

23.7. Volno
24.7. 55 km, 2 hod. – 1x5 minut rychlostní vytrvalosti kopce (do 168 pulsů) a 2x6 minut laktátové tolerance kopec, kde se pohybuji převážnou část intervalu o 2 až 5 pulsů nad anaerobním prahem. Miloš mi původně naplánoval 3 intervaly laktátové tolerance. O jeden to zkracuji, protože cítím, že bych to již v posledním intervalu nad 168 pulsů nevytáhnul. Večer si ještě trénink přes Komunikátor probíráme.
25.7. 40 km, 1,5 hod. – vytrvalost. Trénink kvůli nepříznivému počasí zkracuji.
26.7. Volno a přesun do Tater.
27.7. 60 km, 2 hod. – rozjetí s jedním intervalem 8 minut rychlostní vytrvalosti kopec do Starého Smokovce. Jede se mi výborně a tak doufám, že následující den to bude to samé a nezopakuji si Beskyd, kde jsem nebyl schopen jet.

28.7. Tatry Tour 198 km
Už od rána je modrá obloha a podle předchozích dnů to vypadá, že bude vedro. Startujeme v 10 hodin ve Starém Smokovci. Na startu dlouhé trasy stojí 260 závoďáků. Vyráží se klidným tempem a odmávnuti jsme až za Starým Smokovcem. První stoupání začíná již na třetím a končí okolo patnáctého kilometru (Štrbské Pleso). Každou chvíli se snaží někdo odjet, ale já se nikam nehrnu. Z vrcholu prvního stoupání si to svištíme téměř 40 kilometrů ze sjezdu přes Liptovský Hrádek až do Liptovského Mikuláše. Těsně před prvním náročným stoupáním odjíždím asi jen na pět kilometrů s Jirkou Říhou. Jedeme na půl plynu a po pár minutách nás balík má. Na sedmdesátém kilometru začíná nejtěžší stoupání závodu – Huty, které má i s přípravou 12 kilometrů. V přípravě je cítit v balíku nervozita a každý se snaží si udělat co nejlepší výchozí pozici než začneme pořádně stoupat. Najíždím okolo desátého místa a čekám, co to udělá. Jedu rozumně, tak abych to nepřepálil a začínám se propadat. Někde okolo čtyřicátého místa se zabuduji za jednoho z kolegů, kde jedu vysoké, ale vyrovnané tempo. Balík se během pár minut rozpadnul na malé části. Snažím se točit, ale kdovíjak mi to nejde. Jedu převážně 34x19-23. Postupně začínám přelézat několik závoďáků, kteří to přepálili. Na vrchol se dostávám v pár lidech, kde se k nám ve sjezdu a po rovince dostává několik dalších skupinek, některé bohužel i neférově za pomoci mechanických vozů, což už je na tomto závodě bohužel tradicí. V obci Zuberec na devadesátém kilometru začíná krátké otevřené stoupání, kde se naše velká skupina opět dělí. Někteří odpadají i v mírném stoupání na větru. Jede se mi dobře a tak začínám být aktivnější. Na Osobitou (stoupání na stém kilometru) vyjíždím okolo dvacátého místa. Následuje delší sjezd a po té se dostáváme na širokou silnici se dvěma kratšími kopci – Vitanová a Hladovka. Skupina čítá okolo 60 závodníků. A tak se chvíli jede a chvíli ne. To mě přestává bavit. Za Vitanovou se do kopce vyzkouším a lehce se skupině vzdaluji. Přidává se ke mě pár dalších a ouha balík za námi začíná spolupracovat a za chvíli nás mají. Na Hladovce ztrácíme slabší polovinu skupiny, která se k nám po několika kilometrech opět přidává. Po stotřicátém kilometru začíná delší sjezd do Zakopaného, kde si připadám jako na kriťasu :-), což mi vyhovuje. Jedu neustále v přední části skupiny, abych snížil riziko pádu. V ulicích Zakopaného několikrát odskakuji, ale vždy se to sjíždí. Na začátku dalšího většího stoupání odjíždíme v několika lidech, ale skupina za námi je vyrovnaná a nedaří se nám vzdálit z jejich dohledu. Následuje sjezd a po něm už na stopadesátém kilometru stoupání Poroniec, kde tvořím malou skupinu, která přijíždí s dvaceti vteřinami náskoku na další dvacítku. Ve sjezdu do Lysé Polany na nikoho nečekám a po chvíli jedu sám. V následujícím stoupání se nešetřím, nechávám velkou a jedu ze sedla 50x19-21. Přichází krátká a intenzivní přeháňka, která je v tom teplu příjemným osvěžením. Skupině se ztrácím z dohledu, ale pokud se ke mě nikdo nepřidá nemám proti větru žádnou šanci. V dalším stoupání, po dvanácti kilometrech sólo jízdy mě doskakuje okolo šesti lidí, ale zjišťuji, že ve sjezdu naše spolupráce začíná váznout a je nás opět okolo dvaceti. Po dalších desíti kilometrech nás už jede - za zvláštních okolností :-( :-) okolo čtyřiceti. Ten, kdo jel doprovod, bude vědět o čem mluvím. Nakonec se smiřuji s tím, že to nemá cenu. Ve skupině je několik jedinců, kteří nestřídají, ale když někdo odjede, tak se můžou přetrhnout (týmovou taktikou nejsou vázáni). Smiřuji se s tím a je mi jasný, že se bude spurtovat. V předposledním stoupání Biela Voda se nic nemění. Sjedeme do Tatranské Lomnice a už máme před sebou jen cílové stoupání do Smokovce. Tempo se jede svižné a tak se začínáme drobit. Jedeme o třinácté místo a ve slejváku dva kilometry před cílem nám odjíždí malá skupinka. Tak jak najíždím do cílového dvousetmetrového stoupáku, tak dojíždím (spíše dostrkávám očima) i do cíle. Beru 22.místo (12.v kategorii) v čase  necelých 5 hodin a 23 minut se ztrátou na vítěze 14 a půl minuty. Z výsledku nadšení být nemůže, ale na to, že jsem ještě nedávno polykal antibiotika a „nicnedělal“ jsem s výkonem spokojenej.

V neděli si dávám pouze krátkou kompenzační projížďku a s Milošem si upřesňujeme co a jak dál, abychom doladili trénink s aktuálním stavem výkonnosti.


Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink