MP Skuhrov a DAAK Tour

Po Krušnotonu následuje týden, kde mám o něco víc volna než obvykle, tak abych se po náročném maratónu dal dohromady a byl schopen opět najíždět další kilometry.  V pondělí, úterý, středu a pátek mám volno, s tím, že v úterý se jedu na hodinku kompenzačně svézt. Ve čtvrtek vyrážím na vytrvalost po rovině a zvlněném terénu. Začínám  Lanškrounem, dále přes Albrechtice, „Sázavák“, Heřmanice, Štíty, Bušín, Bludov, Šumperk, Vikýřovice, Nový Malín, Postřelmov, Zábřeh, Tatenice a přímo domů. Po pěti dnech kompenzačního tréninku a volna se mi chce jet a tak se neflákám (100km, 3hod.10minut). V sobotu jedu jako obvykle rozjetí před závodem. Najíždím dvě hodiny a 60km s jedním rychlým pětiminutovým intervalem po rovině.

MP Skuhrov
V neděli se účastním domácího „mistrovství světa“ :-) na Skuhrově. Závod je součástí Moravského poháru a pořadatelům se podařilo uspořádat již 21. ročník. Do místa závodu to mám něco málo přes deset kilometrů a tak jedu na kole. Start je na vrcholu prudkého stoupání, kterému nikdo neřekne jinak než „Skuhrák“. Tak si ho dávám cestou chtě nechtě na rozjetí.  Kategorie A i B startují dohromady a tak nás na lajně stojí aspoň něco málo okolo dvaceti. Balík sice nic moc, ale jedou jak Libor Homola, lídr Moravského poháru, tak i František Groulík, který je výborným vrchařem. Jede i Olda Tesař, který je mým týmovým kolegou a zároveň vidím na startu i dres Favoritu Brno. Závod je rozdělen do čtyřech okruhů (4x Skuhrák) s celkovou délkou necelých 80km. V 10 hodin jsme odstartováni a třičtvrtě okruhu jedeme vcelku rozumně. Tempo se začíná měnit nájezdem do zmíněného stoupání (průměr 9%, není nouze o pasáže 12 a 14%, délka přibližně 1,3km). Na špici Franta Groulík, za ním Libor Homola, kterému jedu v háku. Jedem tak rychle, že pětadvacítku ani nedávám. Na vrcholu si říkám, že ještě jeden okruh tímhle tempem a můžu si to dojet v klidu až do cíle. Na vrchol vyjíždíme v pěti lidech. Celou další rundu tempo nepolevuje. V dalším stoupání nám odpadá Olda Tesař, můj týmový kolega a přibližně 100 metrů před vrcholem s námi ztrácí kontakt i Michal Schlegel, úspěšný junior z Favoritu Brno. Na větrném úseku za Skuhrovem jedeme neustále hodně svižně a vzdalujeme se ostatním. Libor i Franta jsou podstatně lepší vrchaři než já. Stoupání na druhé straně okruhu je mírnější a nečiní mi žádné problémy. Třetí a zároveň předposlední Skuhrák jedeme relativně v klidu, i když si slušně dáváme. Zbytek okruhu nepřináší nic nového. Pravidelně střídáme a zbytek za námi je v nedohlednu. Při nájezdu do posledního a zároveň cílového stoupání si odřazuji na 34x25 a nechávám Libora s Frantou jet. Ve spurtu do 12-14% stěny bych s mým současným stavem výkonnosti něměl žádnou šanci. Beru tedy absolutní třetí místo a jsem za něj rád (79km, 2hod. 11 minut a 25 vteřin).  Po závodě necítím nijak velkou únavu a tak jedu vytrvalostním tempem domů.  
V pondělí na kolo vůbec nesedám. Úterní vytrvalost jedu svižně (50km, 1,5 hod.). Středeční trénink mám naplánován částečně v kopcích. První polovinu jedu po rovině směrem na Zábřeh. Druhá polovina už je kopcovitějšího charakteru (kopce v minutách: 4, 5, 5, 12, 10). Na závěr si ještě dávám  10 minut nahoru dolů (TF 132, 3hod.,  95km). Zbytek týdne probíhá jako obvykle. Po čtvrtečním volnu následuje kratší pátečni rozjetí (45km, 1,5hod. s jedním šestiminutovým intervalem rychlostní vytrvalosti kopce).

DAAK Tour, Skalice u České Lípy
Na startovní čáře nás stojí dle pořadatele okolo 200 závoďáků. Závod je společný pro dvě ligy a to UAC + SAL a zároveň je otevřený i pro kategorii Elite. Schází se tedy velice silná konkurence. Všechny kategorie startují dohromady. Už před startem jsme upozorňováni na velice špatný stav vozovek, po kterých závod jedeme. Před závodem si dávám dvacku na rozjetí. Okolo třinácté hodiny jsme odmávnuti a máme to několik kilometrů na ostrý start. Balík je hodně nervózní. Jede se způsobem brzda-plyn. Držím se pouze vepředu a tak mě to nějak nerozhazuje. Když dorazíme na ostrý start jsme na průměru 34,5! Necelé dvě minutky na vydýchání a jedeme. Ihned to začíná sérií nástupů a jedeme z mírného kopce či po rovině šedesátkou. Mírnější stoupání na začátku závodu jezdíme i čtyřicítkou. Jede se mi dobře a tak skáču do různých skupinek, které by eventuelně mohly odjet. Rovina a brdky mi sedí a tak si to rychlé tempo vychutnávám. První „vážnější“ stoupání je sice mírné na velkou placku, ale balík pěkně natáhne. Na horskou prémii Šidlov na osmnáctém kilometru vyjíždím na čtvrtém místě bez toho, abych se snažil spurtovat. Tempo nepolevuje. Neustále se nastupuje. Průměr se drží těsně pod hranicí 40km/h a to máme za sebou pár menších kopců a brdků. Další větší stoupání a zároveň horská prémie je za Velenicemi na třiatřicátém kilometru. Trochu cedím, ale přes horizont a ve sjezdu si opět dojíždím čelo. Kvalita asfaltu je špatná a tak kličkujeme mezi dírami. Asi dvakrát či třikrát slyším, jak to vzadu lehlo. Radši se ani neotáčím. Jede se neustále hodně rychle a mně to vcelku vyhovuje. I přes pár selekcí nás jede okolo třiceti až čtyřiceti. Před závodem jsme upozorněni, že někde okolo padesátého kilometru se nachází úsek, kde se po silnici válí kamení a jsou tam velké díry.  Ty byly v průměru okolo padesáti až osmdesáti centimetrů s hloubkou i pět či více centimetrů. Jelikož jedu ve špici, tak se mi daří nic velkého nevymést. Začínáme stoupat po té nejrozbitější silnici v okolí na nejtěžší stoupání závodu – Babiččin odpočinek. Jedu okolo pátého fleku a kličkuji mezi dírami a kamením. Když mám na tachometru 54 kilometrů a průměr 39,4 km/h  ozve se rána. Koukám okolo sebe a je to moje přední kolo. Prorazil jsem galusku. Kolo je okamžitě prázdné. Po pozdějším zkoumání zjišťuji, že byla proražena z boku o nějaký menší ostrý předmět. Je mi jasné, že bez mechanické pomoci mám po závodě. Skupina mi ujíždí a já čekám, zda mě nějaké auto vezme. Projíždí několik skupin a pár desítek jednotlivců a pořád nic. Nakonec mě po přibližně čtvrt hodině zastavuje auto fotografů a nabírají mě. V tomto nic moc úseku potkáváme ještě dalších x závodníků měnících defekt. Jednoho z nich ještě nabíráme. A tak cílovou pásku při dobře rozjetém závodě protínám bohužel autem. Docela mě to mrzí. Jelo se mi výborně a do cíle chybělo okolo pětadvaceti kilometrů. Balím kolo a vyrážím domů.

Následující den si dávám pouze hodinovou kompenzační projížďku.


Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink