Krnov a Sudety 2012

Následující dva týdny po Českém poháru v Dolanech jsou směrovány k dalšímu maratónu 53x11, EndurainingSudety. Po pondělním volnu mám na úterý naplánovánu intenzitu v kopcích. Vybírám si stoupání Tatenice – Strážná. Na požadované tepy se dostávám relativně dobře a tak trénink objíždím v celém rozsahu. Na rozjetí mám 1 x 6 minut v rychlostní vytrvalosti – kopec, kde se pohybuji mezi 165 až 168 pulsy na vyšších otáčkách. Hlavní fází jsou 3 Endurainingintervaly LaK, laktátové tolerance – kopec, kde už se pohybuji v pásmu vyššího zakyselení, tedy nad ANP a to v rozmezí 170 až 173 pulsů. První z intervalů se jede dobře, druhý ujde a u třetího se už musím hodně snažit. Po posledním intervalu jedu volněji přímo domů. Celkem najíždím 60km, 2 hodiny a přes 35 minut okolo a nad ANP. Následující den cítím únavu a tak jedu tříhodinovou vytrvalost (85km) po rovině a volněji. Ve čtvrtek se cítím OK a dávám podle plánu 3 hodiny vytrvalosti (90km). V pátek následuje volno a sobotní dvouhodinové rozjetí jako obvykle.

V neděli 27.5. se účastním závodu v Krnově, který je součástí seriálu SPAC. Ač cítím únavu z přípravy Endurainingz tohoto týdne, do závodu jdu naplno. Závod je rozdělen do třech okruhů po jedenácti kilometrech plus nájezd a dojezd do cíle. Na okruhu jsou dvě kratší rychlá stoupání, která se dají vyjet na velkou placku. Před závodem dávám 20 km na rozjetí. Startujeme v 10.30 a hned od lajny za to bere jeden z Formanů. Zkouším jet za ním a po chvíli nás je okolo sedmi a balíku se začínáme vzdalovat. Věřím, že nás většina lidí v tuto chvíli proklela. Prolítneme první zatáčku, následuje kruháč a dlouhá rovinka ještě v Krnově, kde už všichni vzorně střídáme. Při nájezdu na hlavní silnici směr Býkov – Láryšov se silnice začíná lehce zvedat a naše skupina se začíná rozpadat. V tu chvíli nás přelítne Tomáš Čer a já zůstávám jediný, kdo je schopen reagovat. Po chvilce jedeme už jen ve dvou a silnice neustále stoupá. Začínám zjišťovat, že jedu o trochu vyšší tempo než jsem schopen dlouhodobě jet a tak v dalším stoupání Tomovi z háku oznamuju **** na to. Těsně před vrcholem mě předjíždí Buchajda ještě s jedním závoďákem. Na vrcholu stoupání jedu na čele balíku a vše se sjíždí k tomu, aby se začalo znovu nastupovat. V každém z okruhů se tvoří skupinky, které jsou dříve nebo později dojety. Celý závod se jede poměrně vysokým tempem, čemuž odpovídá i konečný dosažený průměr 39,83 km/h. (zvlněný až kopcovitý profil). I když se mi nejede dobře, připravuji se na to, aby mi v posledním kopci už nikdo z favoritů neodjel. Kopec vyjíždíme rychlým tempem, následuje pár brdků a něco okolo sedmi kilometrů do cíle. Občas se snaží někdo nastoupit, ale je záhy dojet. Dva kilometry před cílem jsem na chvostu asi patnáctičlenné skupinky a vidím, jak si kluci z Formanu začínají připravovat pozici na závěrečný spurt. Na kilometru se snažím nacpat za ně a to se mi daří. Před posledním kruháčem se naše skupina hezky vlní a já si začínám dávat větší Endurainingpozor, abych se neporoučel k zemi. Jeden z Formanů projíždí kruháč dokonce smykem, kde stíhám ještě zakroutit hlavou. Následuje poslední zatáčka, kde stojí policista v reflexní vestě a ukazuje ze široka roztaženýma rukama směr jízdy na cílovou rovinku. Jedu na třetím fleku a kluci z Formanu jedoucí v tu chvíli přede mnou jedou rovně místo, aby zatočili. Netuším proč. Prolítnu točku a najednou jedu na prvním fleku. Zbývá mi posledních pár stovek metrů. V cílové rovince mě z háku ještě přelézá Matěj Lasák. Beru druhé absolutní místo a svou kategorii vyhrávám. Za mnou dojíždí Buchajda, Břéťa Rohel a Petr Hampl. 79 kilometrů  absolvujeme za 1:59:17. Po závodě ještě nějaké kilometry navíc a za celý den dávám celkem stodvacítku za 3 hodiny a 20 minut.


Následující týden:
- pondělí: 1 hodina kompenzačně
- úterý: volno
- středa: MxK (maximální intenzita kopec, 5x30 vteřin) + SpRR (spurt rychlostní rovina, 2x4x12 vteřin). Na tepy se dostávám, ale cítím únavu a tak to následující den nikam nervu.
- čtvrtek: vytrvalost 2,5hodiny po rovině, kmihem, pohoda – tepovka 124                                                        
- pátek: volno
- sobota: rozjetí, pouze jeden intreval RVK (rychlostní vytrvalost kopec), celé kmihem v klidu (2 hod., 60km)

V neděli se účastním druhého maratónu ze série závodů 53 x 11, Sudety Tour (170km) se startem v Teplicích nad Metují. Obě trasy, jak krátká tak i dlouhá startují dohromady. Dlouhá trasa čítá 240 závodníků, krátká přibližně 190. Na trati je nespočet relativně krátkých, ale prudkých stoupání, které mají nezřídka více jak 12% sklon. Startujeme v 9 hodin a teplota se pohybuje někde okolo desíti stupňů. Téměř celý závod jedu ve vestě. Startuji asi z páté lajny a ihned po startu se snažím dostat na špici. Každou chvíli se pokouší někdo nastoupit a já si jen hlídám skupinku, která by měla eventuelně ideální složení, že by jí balík nechal jet. Asi na pětadvacátém kilometru se mi to daří. Doskakuji si sám několik borců. Je nás okolo osmi a dobře spolupracujeme. Náš únik trvá okolo desíti až patnácti kilometrů a je zlikvidován ve stoupání na první vrchařskou prémii HONSKÝ PAS na čtyřicátém kilometru.
Na prémii se snažím nepřetáhnout a vyjíždím okolo třicátého místa. Další horskou prémii NA KOPEČKÁCH Enduraining(53km) vyjíždím opět v přední části startovního pole. Po ní již následuje divácky nejzajímavější stoupání a tím je známý „kostkáč“ VYSOKÁ SRBSKÁ (62km), kde se nachází i další horská prémie. Na kostky najíždím mezi prvními, tak abych mohl pošetřit síly při následném stoupání. Odhaduji, že stoupání má okolo dvaceti procent a tak se zde balík natahuje a jezdí se téměř po jednom. Pod stoupáním si poslušně dávám malý převodník a začínám odřazovat ze 34x19 až na 34x25. Vyjíždím někde okolo třicátého až padesátého místa, relativně v pohodě. V tu chvíli se k již odjetému Rosťovi Krotkému přidává Honza Hruška a tvoří velice silnou dvojici. Na další prémii BEZDĚKOV N.M. (75km) se jede vysoké tempo, balík jede opět natažený a začíná se trhat. Po chvíli se vše opět sjíždí. Při nájezdu do dalšího prudkého stoupání s HP VELKÉ PETROVICE (80km) mi na špici padá řetěz a musím zastavit. Přesmykač se nechytá a tak si musím pomoct rukama. Řetěz se mi kousnul mezi rám a převodníky a nemohu ho dostat ven. Po dvou minutách trápení se mi podaří řetěz nasadit, naskakuji na kolo a pomalu se ve stojce rozjíždím.
Ruce mám jak pr*se a tak mám od šmíru i páky a zároveň omotávku. Nemohu se dostat do tempa. Když vidím závodníky okolo, kteří se pohybují okolo stého či dvoustého místa s tím, že je čelo pryč a ještě k tomu začalo pořádně závodit, chce se mi závod zabalit. Předjíždím jednoho závoďáka po druhém. Následuje krátký nebezpečný sjezd, který prolítnu jako hasič a zároveň ztrácím bidon. V dalším následujícím krátkém stoupání přelézám asi 30 lidí. Když se dostávám na vrchol, vidím jak se mi balík ztrácí v dáli za horizontem a to mám před sebou dlouhou rovinu (spíše mírně do kopce), kde hodně fouká. Dávám do toho hodně a nemohu se dostat do tempa. Pořád cítím, že bych to v tuto chvíli nejraději zabalil. Po dalších pěti kilometrech vidím Jakuba Svobodu měnícího defekt a zároveň si všímám, že na něho čekají jeho týmoví kolegové. Pro mě je to signál zvolnit, negumovat se sám a počkat si na ně. Mám chvilku na vydýchání a po chvíli už mě zmíněná skupinka míjí. Trochu si to musím rozšpurtovat a skáču jim do háku. Cestou nabíráme další závoďáky a za několik dalších kilometrů dojíždíme balík, který přestal závodit. V tu chvíli jsem se už vzpamatoval. Okolo devadesátého kilometru projíždíme opět Teplice n.M, kde se dělí krátká a dlouhá trasa. HP KRČMOV (103km) přejíždí balík v klidu. Pár jedinců odskakuje, aby byli záhy dojeti. Po té se trať začíná opět mírně svažovat směrem ke Stárkovu. Zkouším nastoupit, tvoří se malá skupinka, ale po chvíli jsme opět dojeti. Nedám si pokoj a zkouším to znovu. Na přibližně stopatnáctém kilometru tvoříme skupinu okolo desíti závoďáků. Přejíždíme pár brdků, poctivě střídáme a začínáme stoupat na další HP KRKAVČINA (128km). Skupina se začíná ihned trhat a v půli stoupání jedeme již jen čtyři: Honza Svoboda, Robert Heczko, Honza Strapek a já. EndurainingNevydávám ze sebe vše a nechávám Honzu Svobodu a později i Roberta před vrcholem odskočit. Vím, že jsem schopen si je přes horizont a po rovině sjet. Jedu tedy tempo, které je hodně rychlé, ale zároveň do toho nedávám vše. Přes horizont na mě Honza Strapek chytá díru a já přelézám Roberta a nechávám ho za sebou. Po chvíli už jedeme s Honzou Svobodou ve dvou. Na kluky však po chvíli čekáme. Na stopětatřicátém kilometru začínáme opět stoupat do jednoho z nejtěžších stoupání na trati, kterým je HP Odolov. Honza Svoboda chytá na začátku stoupání křeče, zastavuje a lehá si v bolestech na zem. Jedem tedy už jen ve třech. Kousek pod vrcholem si nechávám oba kluky odjet a jedu tak, aby mě to moc nebolelo. Prémii nechávám prémií. Nejprudší pasáže jedu 34x23 a 25. Na vrcholu stoupání mě předjíždí Honza Hruška a já vidím, že je skupina natrhaná. Následuje krátký sjezd a v tu chvíli nás jede okolo patnácti. Po pár dalších vlnkách k nám doskakuje několik dalších menších skupinek.  V tu chvíli začínáme opět stoupat a zároveň se trhat. Zůstávám sedět a jedu ve skupině, ve které patřím výkonnostně k těm lepším. Pokud bych zůstal v první skupině, s velkou pravděpodobností bych už další kopec nemusel vyjet. Následuje poslední kopec s HP ZÁVORA (153km) a opět začínáme sjíždět. Opět nás dojíždí pár malých skupinek. Těsně před Teplicemi si svlékám vestu a připravuji se na cílové stoupání. Před námi jede dvanáct závodníků, kteří si to rozdají o vítězství. Do cílového stoupání na Bišík (délka přes 3km), najíždím okolo sedmého místa, cítím se dobře a začínám se propracovávat dopředu. Hned od spodu jede Rosťa Krotký a za ním nastupuje na velkou Tomáš Dudek. Jedu opatrně a snažím se postupně zrychlovat. Rosťu vidím před sebou a ne a ne ho dojet. Jedu společně s Jardou Lecnarem a sleduji kilometráž napsanou na silnici. Přibližně na pětistovce se zvedám, přikládám o tři pastorky těžší, jedu doraz a očima přitahuji cílovou lajnu. Páskou projíždím sám na čtrnáctém místě v celkovém čase 4:37:38 se ztrátou na vítěze Honzu Hrušku 5 minut 55 vteřin s rychlostním průměrem 36,8 km/h. Na páté místo jsem ztratil necelé čtyři minuty. Celkově odpovídá 14. místo danému stavu výkonnosti. V pondělí probíráme s trenérem Milošem průběh závodu a zároveň si upřesňujeme tréninkový plán.


Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink   

Nejčtenější články:

V první části programu ENDURAINING ELEMENTARY jde o práci s tzv. hlubokým stabilizačním systémem páteře. Od velmi útlého dětství máme v mozku uloženy automatické pohybové programy   více »

Hubnutí břicha není pro většinu z nás jen zásadní estetickou otázkou, ale je i velmi důležité z pohledu zdraví a metabolického syndromu. Nesledujte tudíž jen svou hmotnost a BMI, ale změřte si alespoň každé 2 měsíce kontrolně obvod pasu. Jestliže se nám "michelinky" rozjedou od prsou až k tříslům, máme snad i motivaci s tím začít něco dělat.  více »

Causa bolavé koleno aneb pohádka o Specialized Body Geometry Fit se (snad) šťastným koncem. O Specialized Body Geometry Fit 3D aneb „jak správně sedět na kole“ toho bylo poslední dobou 2010/25merida2.jpgpopsáno a předvedeno hodně. Krásné prezentace jsou určitě důležité, ale jak celá věc funguje v praxi a jak může pomoci?   více »

Archiv článků »

Facebook


bannery_titulka/ikona_pocasi_trenink_2.jpg


bannery_titulka/logo_librakola_web_145.jpg

bannery_titulka/logonafirmycz140px.png


bannery_titulka/kolobezka_145.jpg


bannery_titulka/fitkonto_145.jpg 



Zavázali jsme se chránit vaše osobní údaje a postupujeme v souladu se zákonem o elektronických komunikacích a nařízení GDPR.
Vaše osobní údaje nesdělujeme žádným dalším osobám a institucím.

       



     








www.enduraining.com