Dvě sezóny s Enduraining.com

V závěru posledního, minimálně letošního článku bych se rád ohlédnul za tím, jak „chutnala“ příprava a závodění v posledních dvou letech pod vedením Enduraining.com a spolupráce s trenérem Milošem Krejčím. Tak abych dokázal posoudit jak velký byl můj výkonnostní růst u Enduraining, musím se ohlédnout do minulosti, co této dvouleté přípravě předcházelo.

Mé závodění začalo už v jedenácti letech. Prošel jsem úspěšně všemi kategoriemi až do juniorů druhým rokem, kde mi nadměrné přetěžování organismu neúměrné věku vystavilo zdravotní pauzu na dva roky. Po těchto dvou letech spíše neježdění než ježdění se začínám na konci roku 1996 opět připravovat, ale už v kategorii mužů Elite. Začít z nuly a ještě k tomu v kategorii Elite, kde se délky pohárových závodů pohybují okolo 180 km nebylo rozhodně jednoduché. Dále uvádím celkově najeté kilometry za následující sezóny: 1997 – 28 000 km, 1998 - 30 000 km, 1999 – 32 500 km, 2000 – 30 000 km, 2001 – 31 000 km. Ostatní aktivity jako posilovnu, běh, běžky či chůzi nezahrnuji. V součtu tedy 5 sezón v mužské kategorii. Na konci roku 2001 se rozhoduji o ukončení cyklistické kariéry. V roce 2002 na kole sice jezdím, ale už pouze jako hobby s méně než polovičním počtem kilometrů v předcházejících letech. V září téhož roku věším silničku „na hřebíček“ a trvá to více než dalších 7 a půl roku, než si na kolo opět sednu.

V roce 2010 se začínám opět připravovat, ale už pouze na hobby závody. Najíždím 25 000 km s počtem amatérských závodů okolo desíti. Na sklonku roku 2010 se začínám zamýšlet, že by bylo dobré si do tréninku zavést lepší systém, než jsem doposud používal a nejezdit bezhlavě velké objemy ve všech možných intenzitách.  Dám si práci a po několika dnech surfování na internetu a zjišťování co, kde a jak i z jiných zdrojů se nakonec rozhoduji kontaktovat Enduraining.com. Celkově mi to jako „projekt“ připadalo zajímavé, reference víc než dobré a navíc si na nic „nehráli“.  Přicházím do kontaktu s Milošem Krejčím, trenérem a poradcem pro výživu, který je zároveň obchodním ředitelem Enduraining.com. Ten se na konci prosince roku 2010 stává mým osobním trenérem.

V listopadu 2010 mám před sebou operaci jak pupeční, tak i tříselné kýly. Na přípravu tedy najíždíme až v zimě mezi svátky a to pouze pěšími túrami, tréninkový plán je prostě uzpůsoben mé aktuální situaci a možnostem. Posilovna či běžky a jiné podobné aktivity po takové operaci nepřipadají v úvahu. Začínáme sice s tréninkovým mankem, ale už po měsíci začínám chápat velké výhody nového tréninkového systému, na který jsem s Milošem najel.

Uvedl bych pár atributů či zajímavostí, na kterých má příprava v posledních dvou letech u Enduraining stála. Pro přípravné období to bylo postupné navyšování dávek jak ve vytrvalostním, ale i v intenzivním tréninku, zkrátka postupné zapojení všech energetických systémů, pravidelný odpočinkový cyklus, aktivní regenerace, kvalitní posilovna zaměřená na všechny partie (včetně druhé fáze ten samý den odpoledne), rychlostní i silové intervaly pro rozvoj všech schopností dle období (výborně zapasované do daného období i určitého týdne) a navíc téměř každodenní komunikace s trenérem k eventuelnímu doladění plánu v případě únavy či naopak. To všechno v celkově rozumném časovém objemu, který byl možný s normální pracovní dobou a možností i „něco“ pořešit doma. V několika prvních měsících mě trochu zaskočil intenzivní trénink hned z kraje přípravy, ale po roce přípravy s Milošem začínám zjišťovat, jak do sebe vše dobře zapadá a kolik chyb jsem v minulosti udělal. Miloš mi také vysvětlil jak se různé systémy (při intenzitě i vytrvalosti) vzájemně doplňují. V závodním období mě Miloš dokázal výborně připravit na určitý závod či druh závodů. Velice dobře s odstupem hodnotím jim naplánované intervaly „na nakopnutí“ v polovině týdne, tedy nějaké 3-4 dny před závodem a vůbec celou strukturu předzávodního týdne včetně výborně naplánované regenerace.

První sezóna pod Enduraining.com podstatně předčila mé očekávání jak výsledky, tak i stavem výkonnosti po celou dobu jejího trvání. Předchozí rok jsem měl vůbec problém dokončit závod, který byl delší jak 120 km a najednou jsem byl schopen jezdit obstojně závody i s délkou přes 220 km a to i kopcovitého charakteru i když se svou postavou mezi vrchaře rozhodně nepatřím. I když Miloš říká, že obě sezóny byly extrém co se týká najetých kilometrů (myšleno málo vzhledem k dlouhým závodům přes 200 km), musím říci, že mě dokázal připravit dobře i s pouhými 15 000 kilometry v každé z nich. Výkonnost šla v sezóně vždy postupně celý rok nahoru včetně období potřebné formy. V dřívějších letech (1996-2001) to byl většinou „hup“, tedy rychlá forma a následný velký útlum včetně „doplácání se“ do konce sezóny. Za cíl jsem si na začátku roku 2011 dal skončit celkově do patnáctého místa v maratónské sérii 53x11. Nakonec z toho bylo místo čtvrté s malým odstupem na pomyslnou bednu. To mi dodalo chuť do další sezóny a mohli jsme s Milošem začít budovat další přípravu na již pevnějších základech než v předchozím roce. Jaro bylo vždy o trochu pomalejší, jelikož jsem volil přípravu vždy v domácích podmínkách a ne v teple.

U Miloše jsem ocenil velký důraz na to, aby se člověk nepřetrénoval, dobře regeneroval a zároveň toho, že mi dokázal vysvětlit mnoho věcí, které se týkaly fungování organismu ve spojitosti s tréninkem.

V letošním roce jsme na tom byli výkonnostně podstatně lépe než v roce předchozím (porovnání parametrů při zátěžových testech), ale bohužel mi v nejdůležitějším období (červen/červenec) nepřálo zdraví. Dva a půl týdenní zdravotní volno podstatně změnilo stav mojí výkonnosti na zbytek moji sezóny. V celkovém účtování první polovina sezony 2012 dopadla dobře, ale určitě díky zdravotnímu výpadku v polovině sezony a zrovna ve chvíli kdy vrcholila maratonská série, moje neúčast celkové pořadí ovlivnila. I tak páté místo v 53x11 Marathon Cup - Superprestige muži je příjemný výsledek.

Celkově pokládám práci svého trenéra za velice profesionální a zároveň bych vyzdvihl jeho osobní přístup včetně extra rad v průběhu obou sezón, které byly určitě nad rámec původně dohodnutého rozsahu spolupráce.  


Tolik chvály na jednom místě… Ne vážně, i já bych chtěl jednak Marianovi poděkovat za dvouletou spolupráci a ještě jednou mu zpětně pogratulovat k výsledkům kterých dosáhl. Marian správně píše, že je zkušený cyklista s bohatou závodní minulostí. Talent spojený s výbornou vytrvalostí byť na hodně let netrénovanou je něco, co bylo základem pro rychlý návrat výkonnosti. Pokud se k tomu ještě přidá „otevřená mysl“ a nelpění na „dávno ověřených stereotypech“ bylo v Marianově případě na úspěch zaděláno. Díky tomuto přístupu se nám povedla věc, kterou osobně vidím jako svůj největší přínos – Marian se dokázal pohybovat v naší amatérské cyklistické špičce s „jen“ 15.000 km ročně. Jinými slovy dokázal vyhrávat na kole, úspěšně pracovat od osmi do pěti, postavit dům, zplodit syna, zasadit strom, posekat trávník… Tato rovnováha mezi prací, rodinou a sportem, rozumné využití času a energie je pro nás všechny co to přeci děláme především pro radost asi to nejdůležitější.


Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink