Bíteš a příprava na maratóny

Po odpočinkovém cyklu, ve kterém trénink nepřesahuje 2,5 hodiny mě čeká první závod letošní sezóny – Český pohár Brno-Bíteš-Brno (160km). Do závodu jdu s téměř nulovými ambicemi na výsledek. Závod potřebuji v rámci přípravy dojet. Osobně si přeji, aby to bylo v časovém limitu. Před závodem si projíždím na rozjetí první kopec – Kohoutovice. Start je naplánován na 11hod. Na startu se schází téměř 180 cyklistů. Ihned po startu je cítit velká nervozita, něco ve smyslu „brzda – plyn“. Celý balík se neustále přelévá a já se snažím držet pouze vepředu. Kohoutovice vyjíždím okolo 30. místa a říkám si, že se nejede tak špatně. Po prémii přichází krátký sjezd a najíždíme na větrnou pasáž s větrem zprava. Pohybuji se někde okolo 20. místa, po levé straně, kde na mě nefouká. Balík se v tuto chvíli neustále natahuje a tlačí na levou stranu. V tuto chvíli jedeme mezi 55-60km/h, jeden závoďák mi přede mnou hází vlnu a já najíždím na hranu, kde končí asfalt a začíná 15cm hluboký příkop s měkkou zeminou, vymletý od vody. Místo toho, abych se v této rychlosti snažil balancovat na hraně, vybírám si „bezpečnější“ :-) variantu – škarpu. Skáču do ní a snažím se nezalehnout. V šedesátce vidím, že půjdu spíše k zemi. Kolo jede v písku přesně tam, kam nechci. Když se dostávám na nižší rychlost okolo 30km/h, tak mě ten písek ještě párkrát nakopne. Naštěstí jsem to celé ustál, ale bohužel se propadl až na konec nataženého balíku, kde jedu na větru a za své. Chvíli mi trvá než si odřadím a dostanu se do tempa. Po pěti až desíti minutách už jedu opět kousek za špicí. Za chvíli začínáme stoupat na druhou vrchařskou prémii, kde sice cedím, ale zůstávám v balíku. V dalším stoupání na tuto prémii okolo 65km se balík začíná trhat a po chvilce jedu v přibližně osmi až patnáctičlenné skupině, kde poctivě střídáme. V tuto chvíli je rychlostní průměr ve větrném počasí, kde musím držet pevně řidítka, abych si neustlal okolo 38,2 km/hod. Jedu ve skupině s kluky z Dukly Praha, Sparty a jiných menších klubů. Při nájezdu do posledního kola balí převážná vetšina skupiny a zůstáváme pouze čtyři. Na poslední rychlostní prémii ve Velké Bíteši máme ztrátu na čelo okolo 15 minut a rozhodčí nám „berou“ čísla. Po chvilce ztrácíme dalšího člena naší skupiny a posledních 40km jedeme ve třech. Do cíle dojíždím se ztrátou okolo 25 minut na 85. místě. Jelikož jsem se nevešel do časového limitu, ve výsledcích figuruji jako DNF, tedy nedokončil. Závod končím s výborným pocitem, že se mi to podařilo objet a zapadlo nám to s Milošem do naší přípravy na maratóny. Následující den vyrážím pouze na kompenzační projížďku.

V pondělí 2.4. na kolo nesedám, tak abych se dostal do pohody před dalším navýšením tréninkových dávek. V úterý už jedu intenzitu 2x4 minuty RVR – rychlostní vytrvalost rovina (otáčky okolo 100/min, TF mezi 165-170 pulsy). Po RVR jedu SpRR – spurt rychlostní rovina (2 x 4 spurty po dvanácti vteřinách). Všechny spurty začínám na 45km/hod a přibližně 155 pulsech. Při středeční vytrvalosti v kopcích najíždím 3,5 hodiny s tepovým průměrem  131. Ve čtvrtek následuje volno a po té už víkendová nálož. Páteční SVK – silová vytrvalost kopce a RVK – rychlostní vytrvalost kopce objíždím podle plánu, i když chvilkami poprchává. Jezdím opět Laudon, který je ideálním kopcem na toto období. SVK jako obvykle do ANP na padesáti otáčkách (3x5 minut), RVK chodím na posledních 30 vteřin v každém intervalu lehce přes ANP (3x5 minut, točím 50x23 a 21). Průměrná tepovka za celý trénink skončila na 129 pulsech. Následující den vyrážím na vytrvalost v kopcích, bohužel sám a ještě k tomu hezky fouká. V kopcích se pohybuji těsně pod nebo na aerobním prahu, tedy okolo 155 pulsů. Jako poslední kopec si dávám Červenovodské sedlo (20minut – bohužel proti větru), kde před sebou vidím stoupat i skupinku cyklistů a tak se mi chce i trochu jet. Téměř celý závěr je už z kopce přes Čenkovice, Výprachtice a Sázavským údolím (5 hodin, 140km, tepovka 133). V neděli mám pro změnu vytrvalost, ale po rovině. Uragán je o něco silnější než včera a já tuším, že to bude trochu bolet. Jedu totiž opět sám a to svůj oblíbený okruh – Moravská Třebová, Loštice, Litovel, Šternberk, Uničov, Třeština, Bludov, Chromeč, Zábřeh, Lanškroun. Do Litovle to mám po větru a jen pokládám nohy. Ze Šternberka je to nekonečná otevřená rovina, kde jedu místy proti větru i 22-24km/h mezi 140 až 142 pulsy a pevně držím řidítka, aby mi v tom větru nevypadly z ruky. Poslední hodinu zrychluji a jedu o pastorek či dva těžší převody (6hodin, 180km, tepovka 131).

Při pondělním volnu cítím po náročném víkendu únavu. V úterý jedu intenzitu (MxK – maximální intenzitu kopec, kde se v pěti půlminutových intervalech dostávám za 12 vteřin ze 150 na 166-171 pulsů), objíždím vše podle plánu, ale cítím, že už by to tepově o moc výše nešlo. Na závěr tohoto tréninku si dávám SpRR – spurt rychlostní rovina a to 2 x 5 spurtů po dvanácti vteřinách. Spurty jezdím po větru, rozjíždím si je z mírného sjezdu a začínám okolo 52 km/h. Všechny spurty končím v rozmezí 166-168 pulsů na 130-ti otáčkách. (Celkem 2 hod., 55km, tepovka 125). V úterý večer a ve středu ráno cítím únavu a tak po dohodě s Milošem zkracuji středeční trénink na necelé dvě hodiny, což se zpětně ukázalo jak ta nejlepší volba. Ve čtvrtek mám jako obvykle volno. V pátek jsem už opět fit, ale počasí mi nepřeje a tak objíždím intenzitu na trenažéru (1x5 minut RVK – rychlostní vytrvalost kopec, kde se pohybuji těsně pod ANP a následují LaK – laktátová tolerance kopec 4 x 6 minut, kde po dvou minutách vystoupám na anaerobní práh a poté se již držím po další 4 minuty pouze nad ním v rozmezí 170 – 173 pulsů). Na vyjetí následuje už jen 1 x 5 minut RVK mezi prahy. V sobotu vyrážím na vytrvalost do kopců přes Hoštejn, Zábřeh, Kolšov, Benkov, Obědné, Šumperk, Bratrušov, Hanušovice, Zborov a Štíty. V kopcích se nešětřím a pohybuji se okolo aerobního prahu (5 hod.,145km, tepovka 131). Podle předpovědi počasí tuším, že v neděli naplánovaných 6 hodin suchou nohou neobjedu. Vyjíždím o půl deváté, projedu pár drobných přeháněk a po hodině a půl už prší asi všude okolo. Teplota se pohybuje někde okolo sedmi stupňů, po necelých dvou hodinách jsem promočený a za pár desítek minut to balím. Později odpoledne to zkouším znovu, ale začíná opět pršet a tak ani nevyjíždím (70km, 2:20hod.).


Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink