Beskyd Tour 2012

V neděli 1.7. dobírám po přibližně desíti dnech poslední antibiotika a tak se tomu musí přizpůsobit i plán.
2. a 3.7. mám ještě volno. Následující den je tomu podobně, jen s tím, že si večer dávám krátkou kompenzační projížďku. 5.7. jedu po osmnácti dnech první větší trénink a připadá mi to jak kdybych na kole neseděl půl roku (75km, 2 a půl hodiny). V pátek oraz, tak abych mohl za víkend opatrně něco najet. V sobotu už jedu první intenzitu na Laudóně a to 3 x 3 minuty silové vytrvalosti kopce a také 3 x 3 minuty rychlostní vytrvalosti kopce. Kdovíjak rychle to nejedu, ale ve všech intervalech se pohybuji mezi 165 až 168 pulsy. Nedělní vytrvalost po rovině jedu sám a natáčím 105 km za 3 hodiny 20 minut s tepovkou 132.
V následujícím týdnu je plán směrován k maratónu Beskyd Tour, i když bude cílem ho pouze dokončit. Šance na výsledek jsou po delším výpadku nulové.

9.7.   volno
10.7. 1 x 5 min rychlostní vytrvalosti kopce a 3 x 7 min laktátové tolerance (do 173 TF),
necelou hodinu rozjetí, 2 intervaly v dešti – naštěstí je teplo, zbytek tréninku dojíždím svižně. Celkem 105 km, 3,5 hodiny.
11.7. vytrvalost, zvlněný terén, 2 hod. 55km
12.7. volno
13.7. rozjetí 40km, 1hod 20min s jedním intervalem 6 minut rychlostní vytrvalosti rovina. Na to, že mám jet zítra maratón se cítím jak zadřenej motor :-(



14.7. Beskyd Tour
Do kanceláře u hotelu Ráztoka přijíždím s předstihem, abych se stihnul v klidu přihlásit. Následně se přemísťuji do Frenštátu, kde je na 9.30 naplánován start. Vyndávám kolo, přidělávám čip a připínám si na záda číslo. Do košíků hodím dva bidony a ještě si stíhám chvíli posedět. Na dlouhou trasu (180km) se vydává 200 závoďáků. Čekají nás kopce Štramberk, Pustevny, Soláň, Kasárna, Bumbálka, Smrček a jiné další. Od startu se jede chvilkami svižně, ale ne tak, že by se to nedalo přežít. Pohybuji se neustále vpředu, tak abych měl přehled co se děje a hlavně se vyhnul pádu. Občas se někdo snaží odjet. Jakuba Svobodu nechává balík v úniku jakoby bez povšimnutí. Jede neustále pár stovek metrů před námi. Za chvíli se na čele objevují kluci z Bikestyle z Opavy, aby jeho náskok zlikvidovali. Dostáváme se na první větší stoupání Štramberk, kam najíždím jako pátý. Když začínáme stoupat je cítit tréninkové manko z posledních čtyřech týdnů a já začínám cedit. Balík se natahuje, ale nijak významně se netrhá. Po chvíli se dostáváme na širokou otevřenou rovinu před Frenštátem, kde to opět zkouší Jakub Svoboda. Nastupuji, dojíždím si ho a začínáme spolupracovat. A tak to trvá přibližně 2 kilometry. Když se po pár minutách otočíme, zjišťujeme, že nás nenechají jen tak jet. Kývnem na sebe a necháváme se dojet.
Projíždíme Frenštátem a už začíná příprava na Pustevny. Okolo 70km už začíná samotné stoupání. Tady si pro sebe říkám, že jestli to chci dojet, musím tento i následující kopec vyjet relativně v klidu. Jdu jak šutr. Neustále mě někdo předjíždí. V polovině stoupání se háknu za závoďáka z Formanu, který nejede o moc rychleji a jedu za ním až na vrchol. Trpím jako pes. Když se dostávám na prémii, beru si bidon a banán. Ten do sebe házím ve sjezdu a začínáme sjíždět malou skupinku před námi. Je nás pět a všichni střídáme. Po chvíli zatáčíme k dalšímu stoupání Soláň. Házím do sebe cukr a traťovku. Už v přípravě cítím, že jedu o něco rychleji, než mi je příjemný. Naštěstí se skupina ve stoupání na Soláň uklidňuje. Po chvíli někoho dojíždíme a zároveň jednoho či dva kolegy ztrácíme.  Následuje sjezd a už znovu stoupáme na vrchol Kasárna. Když začínáme stoupat mám náběh na křeče do obou stehen. Snažím se dát lehčí a jet to ze sedla. Po čtvrt hodině se toho naštěstí zbavuji. Po chvíli potkáváme kolegu z Bikestylu, který stojí ve škarpě a má křeče. Vyjíždíme na prémii, kde se nachází další z bufetů. Vím, že musím zastavit a trochu se z toho vydýchat. Dávám koblihu, banán a energy drink. Naštěstí tam stojí skupina kluků, kteří jeli do té doby před námi. A tak tvoříme skupinu o 15-20 lidech. Jedem v klidu a kecáme. Ve sjezdu do Makova začínáme střídat. Bumbálku vyjíždíme svižně, ale ne závodním tempem. Následuje delší sjezd a už stojíme opět na bufetu. Ve stavu, v jakém jsem byl, mi ani jiná možnost nezbývala. Následuje pasáž okolo přehrady Šance, odkud jedeme až pod Smrček (poslední velké stoupání) ve třech. Pod Smrčkem nás doskakuje skupina asi 10-15 lidí. Do kopce najíždím pomaleji než ostatní, po chvíli se mi to začne chytat a propracovávám se v naší skupině dopředu. Jedu 34x21-25. Na vrchol vyjíždím s mírným náskokem, celkově okolo 30. místa. Jede se mi podstatně lépe a tak nečekám. Po chvíli mě skupinka dojíždí, ale to už začíná posledních 10 km nahoru a dolů přes „zahrádky“. Jede mi to a tak se nešetřím. Kluci dávají malou, já nechávám velkou a jedu opět sám. Sám si dojíždím dva kluky, kteří nám odjeli někde pod Smčkem. Na silnici se nachází několik druhů podobného značení. Když už ty dva přede mnou mám, začnou se otáčet a křičet, že jedeme špatně. Šipka ukazovala doleva a my jeli rovně. Nechal jsem se strhnout a po minutě zjišťuji, že s nimi jedu špatně. Skupina, které jsem odjel je opět přede mnou. Před cílovou páskou je mám a je z toho 37.místo v čase 5 hod. 52 minut a ztrátou na vítěze necelých 35 minut. Za rámeček si to určitě nedám! Jsem, ale rád, že jsem Beskyda vůbec dokončil (na Pustevnách nebo Soláni jsem byl na umření) a tak nám to zapadlo do tréninkového plánu na zbytek sezony.

V neděli se jedu pouze na hodinu vyšlápnout.

Při pondělním volnu si s Milošem podle momentálního stavu upřesňujeme již připravený tréninkový plán na další dva týdny.


Marian Hajzler

Miloš Krejčí
Enduraining – cyklistický trénink