Zimní příprava Katka -reportáž 3

Více hodin venku, plno výletů, žádné lítání za tmy po lese s čelovkou, ale hezky v denním světle, často dokonce za jasného počasí, které z některých míst mého kraje umožňovalo výhledy až na Jeseníky.  Elegantně ojíněné stromy, později zcela schované pod huňatou bílou čepicí, tu křupající sníh, tam jen zmrzlá zem, přeostřené obrysy krajiny zvýrazněné samotným panem malířem mrazem, kukla stažená pod bradu a extra teplé ponožky. Především tak jsem sportování o svátcích vnímala já. Slova jako objemové soustředění mně zní pro ty moje výlety moc honosně, já si jen užívala volno a pohyb za příznivého počasí.

(To byly obavy, Šemdo, prej o čem budeš pořád psát...)

Miloš: já sem opravdu rád, že jsi to takhle vzala. Já vždycky slýchával, že vánoce jsou svátky klidu... A já ti místo toho ordinuju dvakrát tolik tréninku.

Tréninkově to vypadalo následovně - pondělí a středa volno, v úterý běh, krátké sprintíky (výběhy) prokládané kompenzací. Na tomhle rozvržení se projevila potřeba volna prvně v předvánočním ruchu, v druhém týdnu kvůli nutnosti vyřídit v práci pár věcí.

Od čtvrtka do neděle jsem výletila, měla jsem střídat kolo s pěší turistikou. Ano, měla střídat, ale hned první čtvrtek jsem si zahrála vozembouch v prudkém sjezdu na ledovce. Tohle chvilkové popření zdravého rozumu si vyžádalo kromě hmotnějších a hmatatelnějších škod i pošramocené sebevědomí. Strach z dalšího pádu mě přiměl k výměně sobotního biku za krokoklus, jak jsem si pojmenovala chůzi prokládanou během. Krokoklus poskytuje velkou dávku volnosti a pro mě až nečekaně zábavy, jdu když chci, běžím kdy chci, terén mě oproti kolu či běžkám vůbec neomezuje. Přitom si užívám déle než kdybych jen běžela.  Tři krokoklusy za sebou, žádný problém, i když ke konci prvního nedělního jsem už nohy cítila.

("...Koukám na to tvoje chodecký cvičení ... 9 hodin za 3 dny procházkama po kopcích, to je docela mazec, moje duše teda trochu samoty ve stylu jen já a příroda kolem potřebuje, znám, ale plně jí postačí hodinka večerního běhu. Takže tohle chodíš opravdu sama?.."

Ano, když není poblíž další cvok, vystačím si sama. A to kdyby kamarád tušil, že si nedělní krokoklusy ještě  prodlužuji...)

Abych se nedopustila křivdy. Další cvok, který se nebrání sportování několik hodin při průměrné teplotě -8°C, poblíž existuje, ale momentálně může jen na kolo. I tak dobře, ve dvou se  klouže radostněji a  není místo pro hledání důvodů proč zrovna dnes nejde vyjet. Prostě máme sraz, na něj se musí a basta. Takže druhý týden konečně došlo ke střídání kola venku s krokoklusem.

Co se během druhého týdne také změnilo, je můj přístup k pití a jídlu během tréninku. První sváteční týden jsem se vyloženě odbývala. Vždycky mně připadalo zbytečné jíst když si jedu, běžím jen tak v klidu, lážo plážo a ani po pár hodinách nemám problémy, natož hlaďáka. Miloš mně vysvětlil, že pravidelně jíst (a samozřejmě i pít) své opodstatnění má, takže teď se snažím brát si to k srdci. Ale je to fuška, pravidelně do sebe ládovat něco tuhého, když nejsem zvyklá.

Miloš: Jen si zvykej výhody jsou okamžité (namátkou ochrana svalů pracně posilovaných nebo i větší jistota šťastného návratu z tréninku) i dlouhodobé (na MTB maratonech je potřeba opravdu jíst a kdo není zvyklý, končí s pocity nepříjemnými). Pokud bych se měl vyjádřit více "vědecky" tak 20 - 30g sacharidů na každou hodinu vytrvalostní zátěže je to co v tuto chvíli Kačka, vzhledem k její tělesné skladbě a tréninku (takovouhle větu napsat o dámě...) optimálně potřebuje. Tuto potřebu pokryje například 30g cereální tyčinka a Âź litru namíchaného "ionťáku".

Celkově pro mě přelom roku znamenal skoro 28 odsportovaných hodin, včetně strečinku a čtvrtečních krátkých posilování trupu ještě před vyjetím na kolo.

To je víc než před rokem, kdy jsem si taky udělala objemové minisoustředění. Zpětným pohledem vidím, že tenkrát to ale bylo hodně. Střídala jsem běh s kolem, nezapomněla na dny volna, ale i tak jsem si dávala, kompenzace nezařadila, první dny začala na mě zbytečně vysoko hned tříhodinovkou, prostě udělala pár chybek. Řídila jsem se podle tepáku, ale i přesto jsem po trénincích cítila únavu. Den před Silvestrem mě skolila viróza...

To teď ne, výletění jsem si užívala do poslední chvíle, mrazy nemrazy, chumelení nechumelení, zůstala zdravá a měla jsem pocit, že kdybych chtěla a šlápla do pedálů pořádně, kolo vyjede kopce samo (v reálu je samo občas jen sjíždělo).

Miloš: I tady sem tomu opravdu rád. Ono je to vždycky trochu nejisté, ale je třeba říci, že jsme se k tomu odhodlali po dvou měsících systematické přípravy a za podmínky vysazení všech intenzit (jak běžeckých tak v posilovně)z vytrvalostních bloků aby z toho nebyla úplná bramboračka. Navíc dle moudrých studií vytrvalostní zátěž imunitní reakci organizmu spíše posiluje.

Následoval odpočinkový týden, což jsem zrovna nepřivítala, protože bych ráda pokračovala ve svátečním rytmu. Ale sportování se opět přesunulo na večery všedních dnů, znovu se objevila posilovna, joga i válce, a hlavně, víkend neznamenal delší výlety. Co se dá dělat, i odpočívat je nutné plánovitě, ne až když se ozve únava, svalová bolest nebo rovnou nemoc. Aspoň že se v sobotu objevil první interval na biku a v neděli jsem provětrala běžky. On čas na delší tréninky ještě přijde. Škoda jen, že nemám v týdenním plánu čtyřkombinaci bike, běžky, běh i krokoklus. Chtěla bych všechno, rozhodovat se třeba mezi krokoklusem a běžkami je těžké, když mě baví oboje a času je přitom tak málo...

Miloš: Tak tohle je zlatá povaha - máme leden, teoreticky ještě dva měsíce zimy před námi a "času je tak málo"... Z mého pohledu (uznávám, že je méně poetický) se to zatím vyvíjí velmi dobře - Kačka se rozvíjí jak v síle, tak ve vytrvalosti (už se zase vyjadřuji dost impertinentně...) a to i proto, že zvládá trénink dle rozpisu včetně jednotlivých intervalů, posilovacích i protahovacích cviků, odpočinku, jídla, pití... Uznávám, je to poměrně dost informací najednou, ale Kačka má fakt smysl pro detail a to jí v tomhle velmi pomáhá.

Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/
Miloš Krejčí www.enduraining.com