Konec dobrý

Prší, vítr se deštěm nenechává zahanbit, trojnásobně nižším teplotám než byly před týdnem se ani nechce věřit. Ideální čas zalízt i s notebookem a nezbytnou čokoládou do postele a dohnat resty. Například sesmolit dokupy dojmy z letošního posledního bikovýho závodu, který posledním neměl být. Ale co se dá dělat, když se počasí škaredí a do vody a bahna se už nechce. To neděle 27.září byla o něčem jiným, teplo tak akorát, sucho...

... když jsem koncem srpna definitivně uvěřila dešti, že v červnu a červenci si rozbahňováním tratí jen nekrátil dlouhou chvíli a myslí to vážně, konečně jsem sundala několik let staré pláště. Abych následující dva suché závody jela s drapáky. Chybička se občas vloudí. Před startem Královéhradecké padesátky, která neměří 50 km, ba ani se nejede v Hradci Králové, jsem tedy nemusela řešit obavy letošního léta, zda mě pláště podrží. Spíše jsem přemýšlela, jestli mě nebudou držet moc. Kór když byl přední Z-Max po jízdě vlakem krapet měkčí. Jako na potvoru na malém parkovišti přilehlém startu neměl nikdo pumpu. Nebo měl, ale díval se zle, přezle. Sklesle jsem od hobíků docourala k poslední možné záchraně, Honzovi Hruškovi. Hned se na kolo s vervou vrhl, dofoukl a poradil. Za ochotu jsem mu aspoň popřála výhru. Zvítězil v čase 1:40, což mně udělalo radost, protože bez mýho přání by to jistě nezvládl. :-)
Startovalo se do krátkýho asfaltovýho kopce o průměrném sklonu málo pod 7%. Delší mírnější kopce mám radši, ale existují i mnohem horší varianty úvodu závodu. Předjela jsem dost lidu, včetně několika bab, což mě dobře naladilo. Zarazila jsem se až nahoře, kdy silnice přešla v prašnou cestu s trochou šotoliny. Následující kilometry byly nepříjemný, kolo na kole, pro prach nebylo vidět. Na pěšině skloněné dolů se nejvíce projevilo, že nás startovalo hodně a obě trasy dohromady. Jízda poslepu nepatří mezi mý oblíbený činnosti. Tím ale skončila "těžší" část okruhu, dál se jelo po širokých a rychlých cestách, závod zpestřila jen občasná šotolina či drncavá polňačka a na konci okruhu hluboká podélná díra v travnatém sjezdu.
Brzy brdky startovní pole spolehlivě naředily, předjíždět se dalo už bez potíží, čemuž jsem se svědomitě věnovala. Aby ne, to potěší, předjíždět jednoho chlapa za druhým. Né, že by mně to jiní neoplatili. Ale je znát, že vzadu s babami závodí dost mužů jezdících nárazově a o co jsou proti ženám rychlejší na rovině, o to ztrácí při šplhu. Na dvacátém kilometru skončil nejdelší kopec, o slovo se zahlásila rovinka a já na chvíli usnula a zvolnila. Až mě dojela Cyklomaxačka, kterou jsem dala krátce po startu. Vlekla za sebou v háku chlapa, tak jsem se probrala a zapojila. Zanedlouho přišla ostrá pravotočivá zatáčka, za ní prudký krátký brdek a moje jezdecká, vyloženě začátečnická, chyba. Když jsme do kopečku najížděli, nepřipadalo mi, že by bylo nutný na těch pár metrů shodit z velkýho táce. Prvních pět metrů ani ti přede mnou výrazně nezpomalili. Pak téměř zastavili, já rychle shodila z velkýho na prostřední a... neshodila. Prvně v životě se mně stalo, že řetěz zůstal zaseknutý mezi smykem a převodníkem. Tahala jsem, tlačila, ale řetěz ne a ne vypáčit, chyběla síla. Kolem projížděla spousta cyklistů, koukali, já pak už jen stála a koukala na ně. Kdybych se neodhodlala a nestopla jednoho z kolemjedoucích, asi bych tam stála dodnes. Stopovaný zastavil, jednou, dvakrát, třikrát zabral a mohla jsem jet. Ochota a hrubá mužská síla mě zachránily. Cyklomaxačka už byla v čudu, ale chuti závodit mně to neubralo. Do konce kola zbývalo jen pár kilometrů.
A jede se dále. Postartovní silniční kopeček se mně podruhé už tak nelíbil, jela jsem ho o dost pomaleji, ale i to na některé stačilo. Další kopce jsem jela víceméně stejně rychle - někteří by řekli stejně pomalu :-) - jako v prvním okruhu. V prudších úsecích nenastávala zácpa a dalo se jet, z kopce bylo vidět, žádná prachová mlha, prostě druhé kolo bylo příjemnější a určitě i bezpečnější. Nedošlo mi, nohy nebolely, srdce zvládalo pracovat vysokou frekvencí bez potíží, stále se mně jelo výborně. Za brdkem, kde jsem měla před pár desítkami kilometrů technické potíže, jsem zrychlila a na plynu jsem přidávala až do cíle. Na trati jsem sice strávila o 55 minut déle než Jan Hruška, ale to jen demonstruje sílu mýho přání. :-)



Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/

Nejčtenější články:

V první části programu ENDURAINING ELEMENTARY jde o práci s tzv. hlubokým stabilizačním systémem páteře. Od velmi útlého dětství máme v mozku uloženy automatické pohybové programy   více »

Hubnutí břicha není pro většinu z nás jen zásadní estetickou otázkou, ale je i velmi důležité z pohledu zdraví a metabolického syndromu. Nesledujte tudíž jen svou hmotnost a BMI, ale změřte si alespoň každé 2 měsíce kontrolně obvod pasu. Jestliže se nám "michelinky" rozjedou od prsou až k tříslům, máme snad i motivaci s tím začít něco dělat.  více »

Causa bolavé koleno aneb pohádka o Specialized Body Geometry Fit se (snad) šťastným koncem. O Specialized Body Geometry Fit 3D aneb „jak správně sedět na kole“ toho bylo poslední dobou 2010/25merida2.jpgpopsáno a předvedeno hodně. Krásné prezentace jsou určitě důležité, ale jak celá věc funguje v praxi a jak může pomoci?   více »

Archiv článků »

Facebook


bannery_titulka/ikona_pocasi_trenink_2.jpg


bannery_titulka/logo_librakola_web_145.jpg

bannery_titulka/logonafirmycz140px.png


bannery_titulka/kolobezka_145.jpg


bannery_titulka/fitkonto_145.jpg 



Zavázali jsme se chránit vaše osobní údaje a postupujeme v souladu se zákonem o elektronických komunikacích a nařízení GDPR.
Vaše osobní údaje nesdělujeme žádným dalším osobám a institucím.

       



     








www.enduraining.com