Hned před vítězkou
"START - mírně z kopce, rovinka, zpomalovací esíčko..."
Startuje se intervalově po dvojicích, často baba a chlap. Kloužu z "mírně z kopce" a sleduju rychle se vzdalující záda spolustartujícího, který má poslední měsíce děsný akutní bolesti kyčle a sotva se hejbe. (Než doběhnu do cíle, tak už je vydejchanej, najezenej, napitej a bůh ví kolik dalších -ej ještě stihl).
Cedule prudká zatáčka, zpomalovací esíčko je ještě bahnitější než seběh. Dobíhám babu startující přede mnou, supr.
"...a první kopec na "Sutinu" s krásným výhledem na Choceň..."
Na rozhlížení není nálada. Přivítá nás značka 12%, dobrej nápad. A podmáčená půda, erozní rýhy, v horní části písek. Přehrnuli se přese mě už dva chlapi startující za mnou. Když vidím fotografa, snažím se nešklebit a hážu pohled mám to na háku. Přecupitala jsem další babu. Dalo to práci, šla lepší stopou a musela jsem tělo přesunout na druhou stranu pěšiny a vytáhnout po kořenitých schodech.
"...zvlněný terén podél hradiště a seběh do oblasti Dívčích dolů..."
Ve "zvlněným terénu" pěšin mě předběhla první z bab startujících za mnou. Nebere mě to, jsem zvyklá z loňska. Letos to je stejný, startuje nás 280, takže furt mě někdo dobíhá, jiné dobíhám já, po celý závod.
Seběh... slovo seběh nemá nic společnýho s tím, co předvádím já. Další cedule, tentokrát 10%. Sejít krokem se to nedá, nohy na mokrým jílu předbíhají tělo. Máchám rukama, přískoky se pohybuju dolů a do stran a dávám bacha, abych nezabrzdila o stromy. Podrážka krosek je ucpaná.
"...prudce vlevo, 1. km, doprava, doleva, příprava na druhý kopec (lehké stoupání) a druhý kopec..."
Doleva, doprava, hlídám nohy, abych si je v rozmočeným terénu nezapletla. Druhý kopec je stejný krpál jako první, taky kluzký, taky s cedulí na začátku stoupání. Asi je tam pro zvýšení morálky. Nevím ale koho. Někteří už jdou v podřepu, ruce opřený o stehna.
"...před krmelcem (už není -pozn.1999) doprava, seběh zatáčkami po vrstvě listí, hop přes tradičně rozvodněný potok, výběh na cestu, doprava, doleva a třetí kopec..."
Další krpál, tentokrát dolů. Vrstva listí je všude po trati. Jen kde je vyšší vrstva bahna, je listí zadupáno do bláta. Pro přeběh jedné vyšší bahnitý kupy si vybírám levý okraj cesty. Čvachtne to a kotník mně olízne studená voda. Aha, rozvodněný potok. Kopec nahoru, jak jinak, prudkej a na blátě. Dopravní značku se sklonem se snažím ignorovat. To je strašný, takhle lidi deptat předem.
"...rovinka po vrstvě jehličí, rovinka podél písníku, 2. km, 300m rovinka k Trojhránku, doleva na Formanku..."
Tak rovinka jo? Kvůli těm pár metrům se nemuseli tak rozepisovat. A teprve dva kiláky za mnou.
"...400m asfalt mírně dokopečka..."
Další cedule na stromě. Dálnice - bez poplatků. Nabírám plyn. Když je to prý zadarmo. Moc se mně to nezdá, hekám jak v posledním tažení.
"...doleva po rovince, doprava a seběh po lesáky zničené cestě zpět směrem k 1. km, mezitím už byl 3. km, prudce doprava a u oplocenky začíná čtvrtý (poslední) kopec..."
Trať mně totálně splývá. Ale na poslední kopec si pamatuju. Na to se zapomenout nedá... Kdyby tam nestála kupa fandů, zvolila bych přesun po čtyřech.
"...mezi oplocenky po rovince, zpomalovací esíčko, rovinka, hop přes kládu, 4. km a závěrečný seběh, bažinka, mírně dokopečka a CÍL!!!"
Další rozbahněná pěšina. V seběhu jíl, slyším, jak mě někdo opět dobíhá. Skopec přechází do dokopce, vpravo mě o krok předběhne baba. Musela startovat dost minut po mě, je teda běžecky úplně jinde než já. I tak do cílového výběhu zrychluju, to si nenechám ujít. Prostor pro předběhnutí má. Taky finišuje. S překvapením zjišťuju, že na mě po pár krocích dlabe a zpomaluje. Dobíhám do cíle a první baba, na kterou mám díky intervalovýmu startu obrovskou ztrátu, hned za mnou. Jsem se svým výkonem spokojená... vždyť kde jinde se mně podaří přespurtovat vítězku... :-)
© ROSE 99 & Jakub Charvát
www.enduraining.com