Další z mých maratonských prvotin

Profil prozradil, že největší kopce nás čekají v prvních třiadvaceti kilometrech, dále se trať terénem lehce vlní a posledních dvanáct kilometrů vede přes pár brdků jen dolů. Taktika tím byla jasně daná. Ignorovat ze začátku tepák. Moc šetřit síly by se tentokrát nemuselo vyplatit. Osmdesát kilometrů, neosmdesát. No co. Kdyby bylo nejhůř, pár vlnek v závěru potlačím.
Jako když jsem před několika lety s horským kolem začínala. Párkrát vyjela v zimě, na jaře si šla jednou, dvakrát zatlačit do kopečků a pak se, s přesvědčením, že nemůžu dojet hůře než v první třetině bab, a třeba i tu Radovou dám :-), přihlásila na půlmaraton. Od poloviny jsem sebemenší brdky tlačila. S brekem na krajíčku a z posledních sil pár metrů vytlačit, nasednout, pár metrů sjet, na rovině zařadit kašpárka a za pár vteřin zase tlačit nahoru. Kupodivu jsem nevyhrála. Ba ani nedojela v první třetině bab. Tenkrát jsem na trati strávila téměř čtyři a půl hodiny.
To v Moravské Třebové nehrozilo. Že bych na trati strávila čtyři a půl hodiny. Ještě si musím nějakou dobu počkat, než zvládnu zajet osmdesát kilometrů v terénu průměrem téměř 18 kiláčků za hodinu. Ani nehrozilo, že nevyhraju. Koneckonců, už jsem velká cyklistka, tak když startuju na dlouhé trati sama, měla bych hypoteticky dojet první.
Ono ani chlapů nejelo mnoho. Což je škoda, protože závod to byl opravdu pěkný a pořadatelsky dobře zvládnutý. Tolik reklama. Vlastně bych možná měla pomlčet, třeba právě přicházím o možnost příští rok zase vyhrát. Nic jste nečetli, rozumíte? A ta trať nebyla zas tak pěkná. Samá pěšinka, asfalt aby jeden pohledal... Jasný?



Taktika mi vyšla naprosto dokonale. Dojela jsem si, nikým neohrožována, pro první místo v ženách. To zní výborně, že jo? A stylem start cíl!
Ale jelo se mně opravdu báječně, z absolvovaných delších a dlouhých tratích jednoznačně nejlíp. Ani mi nevadilo, že většinu času před sebou nikoho nevidím. Tentokrát mě to nepoložilo, nezapomněla jsem, že jsem na závodě, pořád jsem se snažila jet. Demotivačně na mě nepůsobilo ani to, že jsem jediná baba na dlouhé, což není zrovna příjemný pocit. Soupeře jsem měla sama v sobě a v těch pár chlápcích okolo, chtěla jsem jet vyrovnaně, dát do toho vše od začátku až do konce, bez nutnosti zvolnit. A to se mi podařilo výtečně. I dosažený čas je pro mě úspěch. Pět hodin a kousek. Tak rychle jsem na delší trati - terénem podobné z těch pár maratonů, co znám, nejvíce asi Šele - zatím nejela. Krůček po krůčku se zlepšuju, mám z toho radost. Ještě pár let a budu i vám dejchat na záda! :-)

Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/
Cycling Team

Rozhodně ne jen přes 3 vrchy…  více »

Pozvánka na aktivní dovolenou do Chorvatska v září 2010  více »

Tak si můžu v notýsku odškrtnout další z už kultovních bikových maratonů, Drásala…  více »

Tři závody během čtyř víkendových dnů takže „málem etapák“…  více »

Archiv článků »

Facebook

Zaměstnanecké výhody:
Accor HR GuruBenefity

www.enduraining.com