Pod kontrolou 11 Beskyd Tour

Od předchozího maratónu 53x11 to máme již  tři týdny. Mezi tím se mi podařilo i trochu potrénovat a také získat nějaké skalpy. Od Rampušáka jsme se s Milošem snažili směřovat mou přípravu na Beskyd Tour.

26.6. až 1.7. dávám jako odpočinkový týden, abychom měli opět na čem stavět. V sobotu 2.7. se účastním závodu ORI CUP ze série Cykloman. Závod byl v délce 132km (3 kopcovité okruhy s převážne hrubým asfaltem – Petrušov, Třebářov, Krasíkov, Tatenice, Hynčina, Maletín, Svojanov, Borušov, Dětřichov, Staré Město, Petrušov). Na startu se schází poměrně dobrá konkurence, i když v menším počtu. Od 15km až do cíle jedu hodně slušné závodní tempo až maximum. V prvním okruhu nás zůstává přibližně 8, v dalším se naše skupina opět redukuje a 35km před cílem jedeme už jen ve třech. V tuto chvíli tuším, že budu asi třetí. Kopec na Hynčinu vyjíždíme již jen ve dvou a v jednom z brdků nakládám těžký převod a odjíždím svému kolegovi ze špice. Do cíle přijíždím na kaši a za posledních 20km se mi podařilo na druhého najet okolo minuty a půl. Do místa startu i zpět jedu na kole. Ke 132 km závodu přidávám 45km rozjetí a vyjetí. V neděli mám na plánu dlouhé kopce do ANP. Již od rána lije a já čekám do odpoledne, že přestane. Mám boj sám se sebou, protože se mi do deště vůbec nechce. Odpoledne už vidím, že to suchou nohou nedám. Beru na sebe teplé oblečení do deště a celý trénink objíždím v pláštěnce. Jede se dobře a tak objíždím celou intenzitu, tak jak bylo naplánováno. Za dlouhé stoupání jsem si vybral Suchý vrch. Poprvé ho jedu od Jablonného a druhý i třetí interval z Červené Vody. Všechny intervaly jezdím až k rozhledně. Zima mi není a tak objíždím něco málo přes 4 hodiny a okolo hodiny a půl v intenzitě.

Následující víkend se účastním etapáku v Žamberku, který je součástí Moravského poháru. Sobotní časovku, objíždím ve svém časovkářském standartu. Odpolední kriťas dojíždím na druhém místě. S přehledem vyhrávám všechna bodování. V závěrečném spurtu vidím, že mám 1.místo v kapse, dovoluji si malou parádičku a pár desítek metrů před páskou přestávám šlapat. Těsně na pásce vidím, jak mi tam jeden z kolegů hází těsně kolo. Cílová fotografie potvrdila mé druhé místo. Jo, stává se! Je to poučení pro příště. Nedělní etapa vede těžkým terénem Orlických hor a já se snažím v rámci přípravy hodně závodit. Jedeme přes Kunvald, Rokytnici, Luisino Údolí, Šerlich, Komáří vrch, Haničku, Zaječiny zpět do Žamberka. Už před Rokytnicí se snažím chodit do mnoha úniků včetně Luisina Údolí a to se mi stává před vrcholem tohoto stoupání osudným. Šerlich si vyjíždím svým tempem a opět se začínám vzpamatovávat. S jedním z kolegů začínáme postupně dojíždět závoďáky  před námi. V posledním brdku před Žamberkem nechávám těžší převod a své již poměrně početné skupině odjíždím. Dojíždím na nic moc osmém místě, ale etapáček svůj účel splnil.

V pondělí mám volno, úterý jedu pouze hodinku a půl volně kmihem. Ve středu jedu tři krátké intervaly do kopce do ANP, tak aby bylo v týdnu něco málo do rychla. První jedu na 60 otáček/min, další dva na 80 a dávám 80km za 2:40. Ve čtvrtek volno a v pátek jako téměř vždy rozjetí před závodem. Jedu svůj oblíbený okruh, který má na takové rozjetí ideální profil. Kratší kopec (7 minut interval) v polovičce a zbytek je převážně rovina (5 minut interval).

Beskyd Tour, 53x11, 182km

Do Frenštátu pod Radhoštěm přijíždím okolo 7.30 a po cestě si dávám ještě těstoviny. Závod startuje v devět hodin. Na startu se schází velice silná konkurence. Většina z Vás bude určitě vědět, že se jedná o těžkou kopcovitou trať obsahující dlouhá stoupání jako jsou Pustevny, Soláň, Kasárna, Bumbálka, Smrček a k tomu nespočet krátkých stoupání. Na startu se schází okolo 500 silničářů a obě trasy, krátká i dlouhá startují dohromady.

Na startu je cítit lehká nervozita. První hodinu a půl jedeme průměrem těsně pod 44km/h. Rád bych podotknul, že se jednalo o težký zvlněný terén, ne rovinu. Snažím se skákat do úniků, kde vidím vyhovující složení skupiny. Tím mám na mysli, že skupina obsahuje závodníky týmů favoritů. Po asi čtvrtém neúspěšném pokusu (asi na 20km) si říkám, že na první kopec Pustevny, díky vysokému tempu, snad ani nevyjedu. Nakonec mi to vychází. Přibližně na pětadvacátém kilometru se odděluje vyhovující skupina lidí a já jsem v ní. Ve skupině nás je okolo osmi desíti a jedeme rychlé tempo, balíku se začínáme vzdalovat. Ve Štramberku se v kopci naše skupina rozpadá a já si první tři dojíždím ve sjezdu. Mezi námi je i pár závoďáků krátké trasy. Při nájezdu na Pustevny se naše skupina začíná ihned dělit. Na prémii vyjíždím jako čtvrtý na dlouhé trase. Kopec jedeme vyšší avšak vyrovnané tempo, které nám všem (jsme pouze tři) vyhovuje. Na kopci si beru bidon a banán. Sjezd neznám a tak jedu opatrněji. Po několika kilometrech dojíždíme první dva, kteří nám v následujícím kopci Soláň odpadají. Mezi tím se k nám přidává a odpadá několik dalších závodníků z počátečního úniku. V kopci jedeme opět vysoké, ale vyrovnané tempo.

Další kopec je Kasárna, kde se o mě začínají překvapivě pokoušet křeče. Kopec je po hrubém asfaltu a aby toho nebylo málo, obsahuje i pár pasáží s kočičími hlavami. V tomto kopci je skupina favoritů asi 2 minuty za námi. V dalším stoupání Bumbálka nás adepti na vítezství dojíždějí. Začíná se nastupovat. Po stokilometrovém úniku vím, že budu mít hodně práce udržet tempo s nejlepšími. První nástup na Bumbálku rozdýchávám, ale druhý už ne. Skupina se začíná dělit a já si ztrátu dojíždím ve sjezdu. Trvá mi to bolestivých 10km, kdy jedu podlahu. Když se dostávám do skupiny, tak se už vesele nastupuje a opět se to krásně trhá. Zalezu si úplně na chvost skupiny a snažím se vydýchat předchozích 10km. Vím, že před sebou mám ještě mraky kratších kopců a jeden delší. Dostáváme se do pasáže u přehrady Šance, kde je to nahoru a dolu. Naše, už menší skupina se opět trhá a já zůstávám pouze s jedním závoďákem, s kterým to dávám až do cíle. Jedeme vyrovnané tempo. Ve stoupání Smrček začínám mít opět náběh na křeče a nezbývá mi nic jiného než točit 34x25. Po několika minutách dojíždíme ještě jednoho závoďáka, který nám hodně pomůže až do cíle.

Závěr hodně bolí. Jede se po úzkých spojovačkách a jsou to většinou kratší, ale prudší kopce. Do cíle se dostávám za velké divácké podpory a je z toho pro mě vynikající osmé místo. Jelikož jsem na trati nechal hodně sil, přijíždím do cíle a okamžitě si musím sednout na zem. Dostavuje se velká spokojenost s výkonem. S dalšími dvěma závoďáky jsme sestavili pro tento závod tým a obsazujeme v celkovém pořadí vynikající druhé místo v soutěži družstev.

Marian Hajzler