Můj trénink pod kontrolou 4

V dnešním článku jsem připravil krátký popis jednoho nedávného intervalového tréninku. Jako v předchozích článcích budeme mluvit o silničním tréninku pod vedením Endurainingu, tentokráte už ne na zimáku, ale na jednici.

Tréninku, o kterém budu mluvit, bych dal název Leteckej den.
Ten den, byl to pátek, jsem se v práci zdržel o něco déle a vyrazil na švih až po 17hod ověšen blikačkami.

Jelikož jsem měl ten den v plánu poměrně velké množství intervalů ve vyšších intenzitách, chtěl jsem vidět na hodnoty na sportestru. A tak jsem úvodní rozjetí zkrátil na pouhých 10min.

Tento trénink měl a zároveň obsahoval 3 intervaly po 15 mintutách „meziprahově“ tedy s maximem těsně pod anaerobním prahem, což je v mém případě 170 pulsů za minutu. Maximum mám přibližně na 196 pulsech. Tyto tři silové intervaly jsem jel přibližně mezi 65 až 70 otáčkami za minutu. Po sérii výše zmíněných intervalů následovala ještě další série, která obsahovala dvakrát 7 minut lehce nad aerobním prahem, tedy mezi 155 a 16O pulsy, ale už na vyšších otáčkách a to mezi 95 až 105 za minutu.

Tolik plán a pojďme tedy k vlastnímu průběhu tréninku. Podle plánu jsem si vybral rovinatější profil. Pro ty, kdo znají dané okolí zmíním i přesnou trasu: Rudoltice, Lanškroun, Žichlínek, Luková, Damníkov, Opatov, Svitavy, Hradec nad Svitavou, Radiměř a zpět. Na zpáteční cestě jedu již přímo po hlavní silnici z Opatova do Rudoltic.

První úsek začínám již po zmíněných deseti minutách. Mám za sebou odpočinkový cyklus a tak se na těch necelých 170 pulsů dostávám vcelku slušně a i docela rychle, ne však zadarmo. Po přibližně dvou a půl minutách jsem se ze 125 pulsů vyšplhal na 167-170. Po rozjetí na převod 50x17 a 19, postupně přikládám až se dostávám k převodům 50x15 , 14, 13, 12 a 11. Odsud jsem vzal název Leteckej den. Asi většina z Vás si dokáže představit jak to může po rovině frčet na 170 pulsech a převodu 50x11. Bude to někde nad hranicí 50km/h.

Jelikož jsem tak dlouhý interval ještě v letošní přípravě neabsolvoval, dal mi ten první poměrně zabrat. Druhý byl o něco lepší a ten třetí byl vcelku v pohodě. I když do pohody to mělo v tom určitém okamžiku hezky daleko. Není divu, když srdce jelo na 25 tepů pod svým maximem.

Po prvních patnácti intenzivních minutách odřazuji na převod 34x13, 14, 15 a 17. Následuje 15 minut vyjetí mezi 105 a 125 pulsy a zase znovu na zmíněných 167-170, opět na čtvrt hodiny. A tak to znovu rozjíždím, z malého knedliku dávám velký a vzadu začínám postupně přikládat…cvak, cvak , cvak…. 17, 15, 14, 13, 12 a 11 zubů. Postupně střídám poslední tři pastorky. Sleduju sportestr a musím říci, že druhý interval se mi jede pocitově lépe – nohy si zvykly. Po čtvrt hodině odřazuji opět na malej knedlik a jedu opět po stejnou dobu vyjetí.

Poslední patnáctiminutový úsek zvládám tak, tak za světla. Opět v té samé tepové frekvenci a otáčkách. Při tomto úseku předjíždím i pár motorových vozidel. Řidič traktoru jedoucí přibližně čtyřicítkou kroutí hlavou, když ho předjíždím, tak o 10km/h rychleji. 3x15 minut mám konečně za sebou s pocitem, že jsem to celé zvládl pod anaerobním prahem a vše zhruba stejnou rychlostí. Tak si říkám, že zmíněných 2x7 minut kadenčně už bude OK.

Po dalším 15-minutovém vyjetí to ze 125 rozjíždím na 155 až 160 pulsů. Teď už jedu na jiné převody, a to přibližně 50x15, 17, 18 a 19 zubů a točím kolem 100 otáček, no ze začátku je to tedy změna veliká a pohoda se jaksi nedostavuje, ale opět po chvíli už mi to připadá úplně přirozené. Po sedmi minutách zpomaluji a po dobu desíti minut opět jen tak točím nohama. Připomínám, že už je tma. Na zádech mám dvě rychle puštěné blikačky, na ruce reflexní pásek, jasně žlutou bundu a vpředu kvalitní přerušované světlo, které řidiči registrují již na velkou vzdálenost. Posledních 7 minut je sice rychlých, ale 155-160 pulsů není složité na vyšší kadenci dosáhnout. Následuje pouze vyjetí.

Nakonec dávám 2,5 hodiny a 80km. Domů se vracím za úplné tmy, ale s velice dobrým pocitem. Průměrná tepovka na testru ukazuje hezkých 141 pulsů.

Další den následovalo 150 km v kopcích do aerobního prahu. Navštívil jsem okolí Jablonného nad Orlicí, Králík, Králického Sněžníku,  Branné, Hanušovic a Štítů. A trenérovi na Enduraining jsem večer hlásil: i po těžkém silovém pátku se dneska jelo dobře.


Marian Hajzler