Běžecké Monako

Druhým běžeckým závodem v letošní přípravě byla, stejně jako před rokem, Monacká desítka. Pro velký úspěch jsem si ji zopákla za dalších deset dnů znovu, celkem potřetí. Čímž jsem se v běžeckým prostředí nejen otrkala, už si nepřipadám na závodě bez biku "divně", ale mám konečně i co porovnávat.

Začnu pro mě nezvykle, srovnáním dat. Ať si pro jednou nestěžujou ti, co remcaj, že moje články jsou jen o pocitech.
14.12.2008: druhý běžecký závod v životě, první desítka, kros, podle HACu nastoupáno cca 177 metrů

Popis trati rozhodčími:
Teplota +5^oC; zataženo, čerstvý JV vítr; trať v terénu silně blátivá, velmi náročná čas 57:14, průměrný tep 182, maximální 198

13.12.2009: čtvrtý běžecký závod, druhá desítka :-)
Teplota -1^oC; zataženo, mírný SV vítr; trať v terénu blátivá, jen na povrchu umrzlá, místy i lehce zasněžená, náročná
52:23, 177/190 Chvíle váhání na křižovatce a pes sápající se po lýtkách mě připravili o asi 15, 20 vteřin.

24.12.2009: třetí desítka
Teplota +5^oC; polojasno, mlhavo, mírný Z vítr; trať blátivá se zbytky sněhu, místy i umrzlá, velmi náročná 52:56, 176/193
Terénem nejobtížnější, místy zledovatělý sníh nepěkně klouzal.

A tím je prozrazeno prakticky všechno. A teď ty pocity, že jo...

Sice mám naběháno nula nula nic a všem, především sobě, tvrdím, že běh je pro mě vedlejšák bez ambicí a funguje jen jako přípravka na kolo, i tak jsem doufala ve vylepšení času. Věřila jsem si na 55 minut a drobný. Že ho srazím o téměř pět minut jsem nečekala ani ve snu. Něco připisuju na vrub lepší fyzičce, málo i zlepšené technice v sebězích.

V grafu srovnávám první a druhé Monako. Žlutý tepy a modrá křivka profilu jsou z letoška, u tepů nejhořejší horizontální čára je na úrovni letošního AnP pro kolo.

Už na pátý minutě je vidět, že jsem letošek rozběhla rychleji. Dala jsem si za úkol běžet rovnoměrnějším tempem než před rokem, kdy jsem po celou dobu zrychlovala. Snažila jsem se příliš neztrácet ani na kopyty rozorané pěšině, dokonce jsem se držela v háku i v prvním seběhu. (Byl to záhul pro tělo i hlavu, už už jsem se viděla rozpláclá na zemi).

15tá minuta loni znamenala začátek nejpekelnějšího nejprudšího kamenitýho stoupání v délce asi 600 metrů. Letos jsem byla už v polovině. Chyběly pocity, že do kopců zvládám líp než ostatní kolem. Pronásledovaly mě myšlenky "ani ne třetina". Začalo mě píchat v boku. To jsem zažila naposled na gymplu při tělocviku. Srovnáním tepů s loňskem to nevypadá, ale docela jsem si dávala.

(I na cyklistických závodech do 2,5 hodin jsem měla průměrný tepy nižší než loni, i když jsem se neflákala. Naopak maratony přinesly zvýšení tepů).

20 minuta. Nepříjemný pocity mě opustily. Pořád jsem sice funěla jako lokomotiva, ale cítila se poměrně fajn. Na to, že jsem furt běžela nad anaerobním. Loňské plynulé zrychlování se ale nekonalo, prvně jsem na to už neměla, ale i kvůli tomu, že letos byla druhá půlka trati blátivější než první a občas jsem musela zvolnit, abych cestou nevytratila kotníky.

45 minuta. Letos už jen seběh. Zajímavý je, že se zlepšenou technikou a možná i zvýšením "běžeckýho sebevědomí" se mně z kopce snižujou tepy, stejně jako na kole. Přitom i dolů se snažím běžet rychle. Loni jsem na obou krosech tepala víceméně furt stejně, ať se běželo nahoru nebo dolů.

Hned za cílem jsem zastavila a rozdejchávala závod, záda ohnutá, podpírala se o kolena. Byla jsem ve stejným stavu nestavu jako loni. Asi jako když se cyklistka vydá na běžecký závod. :-) Naštěstí ze mě únava spadla rychle.

Už teď jsem zvědavá, jak se mně bude dařit v prosinci 2010. A možná, pokud směny dovolí, si Monako zaběhnu ještě tuhle zimu.

Kačka http://kamenurazu.bloguje.cz/